Vladimír Burjánek: Mokro

30. leden 2022

Kdo z dědečků by nebyl rád, když vnuk se vrhne na sport, který on zná, protože ho  dělal. Schází se nás na zápasech žáků víc, kdož jsme hokej hráli a teď sledujeme, jak to jde našim vnukům. Jezdíme kluky dokonce podporovat, když hrají venku. Tak jsem nedávno jeden takový zájezd absolvoval. 

Čtěte také

Jelo se osobními auty, na sedadlech vzadu jsme probírali s vnoučkem taktiku. Když jsme dorazili na místo, vystoupil jsem a bral si kabát, který ležel v autě mezi námi. Byla pod ním i veliká láhev s pitím, kterou si hráči berou i na střídačku.

Najednou slyším hlas jednoho z dědečků: Koukejte, on se podělal. Vtom jsem měl divný pocit mokra. Nebyl to jen pocit. Sáhl jsem dozadu a nahmatal mokro až do půli zad.

Čtěte také

Těsně před koncem jízdy, když vnuk manipuloval s lahví, její obsah vytekl na moje sedadlo.

Venku mrzlo a představa, že absolvuji v tomto stavu celý turnajový den, byla skličující. Co dělat? Navíc byla sobota. Navlékl jsem si kabát a vyrazil k městu.

Díky vietnamským obchodníkům jsem zakoupil nové trenýrky, kalhoty i triko, v kabince se převlékl a za pětistovku byl problém vyřešen. Od té doby kontrolujeme pečlivě při zájezdu na hokej láhev s pitím mezi námi a nepřikrýváme ji kabátem.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.