Vladimír Burjánek: Mokro

30. leden 2022

Nedělní káva

Kdo z dědečků by nebyl rád, když vnuk se vrhne na sport, který on zná, protože ho dělal. Schází se nás na zápasech žáků víc, kdož jsme hokej hráli a teď sledujeme, jak to jde našim vnukům. Jezdíme kluky dokonce podporovat, když hrají venku. Tak jsem nedávno jeden takový zájezd absolvoval.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Poklady

Jelo se osobními auty, na sedadlech vzadu jsme probírali s vnoučkem taktiku. Když jsme dorazili na místo, vystoupil jsem a bral si kabát, který ležel v autě mezi námi. Byla pod ním i veliká láhev s pitím, kterou si hráči berou i na střídačku.

Najednou slyším hlas jednoho z dědečků: Koukejte, on se podělal. Vtom jsem měl divný pocit mokra. Nebyl to jen pocit. Sáhl jsem dozadu a nahmatal mokro až do půli zad.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Šikovnost

Těsně před koncem jízdy, když vnuk manipuloval s lahví, její obsah vytekl na moje sedadlo.

Venku mrzlo a představa, že absolvuji v tomto stavu celý turnajový den, byla skličující. Co dělat? Navíc byla sobota. Navlékl jsem si kabát a vyrazil k městu.

Díky vietnamským obchodníkům jsem zakoupil nové trenýrky, kalhoty i triko, v kabince se převlékl a za pětistovku byl problém vyřešen. Od té doby kontrolujeme pečlivě při zájezdu na hokej láhev s pitím mezi námi a nepřikrýváme ji kabátem.

autoři: Vladimír Burjánek , baj