Vladimír Burjánek: Tuc, tuc

26. září 2021

Nedělní káva

Jsem rád, když končí léto. Hasiči v naší vesnici totiž pořádají několikrát v létě, aby si vylepšili rozpočet, venkovní taneční zábavy. No, taneční je silné slovo, neboť pohyby, které mladí předvádějí v přírodním areálu, mají do tance daleko. Nevím také, proč tyto kasapodniky hasiči pořádají, když jim obecní úřad všechny potřebné finance poskytuje.

Je chválihodné, že dělají něco pro zabavení mládeže. Čert to vem, že při těchto produkcích polovina vesnice o sobotních večerech má ke klidnému spánku daleko.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Srozumitelnost

Přírodní areálek je sice na konci vsi, hned za řekou, ale hudební produkce je pokaždé v takové zvukové síle, že občané na postelích ve svých domovech mají pocit přímých účastníků zábavy.

Přes řeku se nese především zvuk basové kytary, která udává rytmus. Naše sousedka tomu říká tuc, tuc, tuc. U nejbližších domů se občas zaklepou i skla oken, když basák končí skladbu. Obyvatelé domů, které jsou nejblíže letním produkcím, si škodolibě občas přejí, aby přišel déšť a zábava se nekonala.

Což jim je málo platné, protože hasiči najdou náhradní termín. S polštáři na uších a zavřenými okny, mnozí i s ucpávkami v uších jsme přečkali letošní léto a v tomto ohledu se ani netěšíme na to další.

autoři: Vladimír Burjánek , baj