Vladimír Burjánek: Srozumitelnost
Nestalo se nám to jednou a nebyla to výjimka. Když se doma díváme na nejeden z novějších filmů, najednou jsme se po sobě se ženou začali nechápavě koukat. Slyšíš to dobře? Ptám se. Rozumíš jim? Neslyším, přidej zvuk. Přidáte zvuk a není to o moc lepší.
Zastřené a šeptající hlasy herců společně s oblíbenými podkresy dělají své a mnohdy to raději vypnete, než se domýšlet, co se tam děje. Starší lidé méně slyší, ale někteří filmaři jim v tomto směru situaci neulehčují. Dobu jsem váhal, jestli je chyba v nás, divácích, nebo technickém provedení některých uměleckých děl.
Čtěte také
Jak tomu třeba přispívá obliba šumlujících hereček, režiséry oblíbených, kterým často nerozumíte ani slovo. Z duše na toto téma promluvil divákům v jednom z rozhovorů režisér Zdeněk Troška. V pár větách pojmenoval celou situaci a klepl hřebíček na hlavičku.
Cituji: „Mnoho filmů vzniká jako produkt na jedno použití," řekl otevřeně. „Scénáře jsou nedotažené, bezradné, bez konce. Hercům není mnohdy rozumět, cedí slova mezi zuby, do toho řve hudba. Podívejte se na filmy pro pamětníky, tam rozumíte každému slovu."
Kéž by tohle slyšeli mnozí tvůrci a začali v tomto směru myslet i na nás - starší diváky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
