Vladimír Burjánek: Tělesné tresty

28. březen 2021

Nedělní káva

Stará školní třída|foto: Regionální muzeum v Náchodě

Naše generace zažila nejen doma, ale i ve škole tělesné tresty. Na základní škole se ukazovátko paní učitelky změnilo v rákosku, když se ve třídě stala situace nezvladatelnou. Když jsme od šesté třídy přešli na školu ve městě, i tady se ještě trestalo tělesně.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Vědomosti

Dějepisář Mejzl dal jednou spolužákovi Doušovi takový pohlavek, když klečel na stupínku, že si brnknul nosem o podlahu. Matikář Smejkal nás pravidelně tahal za krátké vlasy u uší, případně dával kloubkem ukazhováčku do týlu hlavy „buráky".

Fyzikář Nejedlý, měl kabinet vedle naší třídy. Kluci, k vám já rád chodím, vy jste taková poslední smradlavá, klukovská třída, lichotil nám. Právem, protože po nás už byly třídy smíšené. Když se ovšem naštval, chytil dřevěnou hůl, které říkal po ruském pedagogovi Makarenko a Pepíka Dědečka s ní tak vyplatil, že si těžko sedal.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Děti

To jsme se totiž o přestávce honili a Pepík prorazil heraklitovou příčku do jeho kabinetu. Seděli jsme pak s rukama za zády a pan učitel pochodoval mezi uličkami, koženým rajtštokem na koně mlátil do lavic, aby dodal své výchovné lekci váhu. Ve své praxi uplatňoval kombinovanou metodu Komenský Frištejnský.

Z rodičů si nikdy nikdo nedovolil stěžovat. Nepřipomínám to proto, že bych to nějak chválil a volal po návratu. Ale vzpomenu si na to pokaždé, když žák napadne pedagoga, nebo když si rodiče stěžují a dokonce se s učiteli i soudí.

autoři: Vladimír Burjánek , baj