Dagmar Ruščáková: Mezi řádky
Dívám se na knihu polepenou barevnými papírky, plnou rukou psaných poznámek. Můj sedmisetstránkový román Alžběta a drak se právě vrátil z roční knižní štafety, kdy putoval mezi čtenářkami, které byly ochotné během čtení zapisovat svoje myšlenky.
Čtěte také
Byl to opravdu zvláštní pocit si ty poznámky číst! V zásadě mi potvrdily, co už od čtenářů za ty tři roky vím. Přestože všichni četli stejný text, v jejich mysli se neotiskl stejný příběh.
Tím se právě liší román od dokumentu. Zatímco dokument prezentuje fakta a známé souvislosti, román vtáhne svého čtenáře do sebe. Pokud je dobrý, nechá ho příběh skutečně prožít. Není to vždy stejné! Třeba epický děj plný dobrodružných zvratů chce podstatně menší emocionální zaujetí než komornější příběh, kde se čtenář postupně ocitá v myslích - a srdcích - jeho hrdinů.
Jistě, záleží na tom, jak moc si ten čtoucí dovolí otevřít se nabízenému ději a myšlenkám. Jak moc autorovi důvěřuje.
Vlastně se sám stává spoluautorem výsledného efektu, protože mezi řádky románu vkládá své vlastní touhy, zkušenosti, vzpomínky. I proto jsem přesvědčená, že objektivní čtenářský zážitek neexistuje.
Čtěte také
Opravdu vnímavé čtení podle mě nastane jen tehdy, když si čtenář, autor, téma a postavy tak nějak sednou. Mohu dostat do ruky knihu ověnčenou cenami a pokud se… duchovně… míjíme, nic ve mně nevzbudí. Příběhu mohu dát vědomou šanci, ale jestli z nějakého důvodu nesnáším hlavní hrdiny, knihu nedočtu. Zas a znova si uvědomuju, jak je dobře, že píše tolik různých lidí. Každý si tak může najít to své.
A tak mám radost ze všech, kdo s chutí čtou moje knihy a dovolí jim vstoupit do svých srdcí. Ještě před rokem jsem netušila, že čtenářské štafety existují. Dnes je polepený a popsaný výtisk Alžběty a draka jedním z důkazů, že moje postavy umějí čtenáře oslovit a oni je vezmou za své. A to včetně poněkud všetečné dračice Brandy.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
