Vladimír Burjánek: Háčkaři
Při nedávné oblevě se u nás zvedla hladina Jizery. To je pokaždé signál pro místní, aby se šli podívat na most, co dělá voda. Když jsem tam přišel, stál opřený o zábradlí téměř osmdesátiletý kamarád Mirek. Kde máš háček? Ptám se ho a vidím jeho zasněný pohled, sledující plovoucí dřeva po proudu.
Čtěte také
Patřil totiž mezi malou skupinku „háčkařů“, převážně chlapů z místního poloostrova Závodí, kteří provozovsali unikátní atrakci, na kterou se jezdili dívat lidé ze širokého okolí.
Pokaždé, když přišla velká voda, nastoupili na most stejní chlapi, vybavení dlohými dřevěnými bidly, na jejichž konci byl háček a hlavně špička, bodlo. Jen soused Lexa Vlček měl novinku, dlouhou duralovou rukověť své lovné zbraně.
Muži se rozestoupili po celé délce mostu a začal lov. Prkýnek, trámků, kuláčů, fošen, pařízků i celých stromů.
Čtěte také
Ostřížím zrakem každý sledoval proud, namířil bodlo a zasekl do plovoucího dřeva. Malé kousky vytahovaly na most, větší ke břehu.
Soutěžili mezi sebou, kdo bude úspěšnější. Každý měl svoji hromadu dřeva a dalčí členové rodin i odváželi ulovené palivo na kárkách a vozejcích domů.
Ojedinělý koncert dokonale organizovaný. Na tuhle atrakci si brali háčkaři i dovolenou, kdepak do práce, když šlo dřevo. Dnes už je o povodních most prázdný, háčkaři vymřeli a zestárli a jejich háčkařské umění žije už jen ve vzpomínkách vesnice.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
