Vladimír Burjánek: Kradači

29. srpen 2021

Nedělní káva

Jakýkoliv druh zlodějiny se mi nelíbí a odsuzuji ho. Chmatákům říkám kradači. Je samozřejmě rozdíl mezi tím, když sklerotická babička sebere v samoobsluze jedno máslo, nebo když poslanec či funkcionář čehosi odkloní astronomickou částku na své konto.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Šmejdi

Moji prarodiče měli řeznictví, když babička jednou obsluhovala dobře situovanou paní a otočila se od pultu, slyšela podivné cinknutí. Protože měla přehled, hned zjistila, že jí madam sebrala kus šišky salámu. Obsluhovala ji klidně dál a když skončil nákup, babička se vydala s posledním kouskem masa k paní do krámu, místo toho, aby jí ho dala normálně na vrchní desku pultu.

Dala maso do tašky, z té vzala ukradený salám a se slovy - tohle jsme ještě nevážili, ocenila ukradený kousek a paní ho s úsměvem podala. Baba se mohla studem propadnout, vyprávěla vždycky babička.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Hodnoty života

Vzpomněl jsem si na tuhle příhodu a její řešení, když jsem nesl nedávno babičce na hrob květiny. Dal jsem je do vázy, nalil vodu a v konvi mi další ještě zůstala. Teprve tím jsem si uvědomil, že někdo nám z hrobu odnesl velkou kameninovou mísu i s maceškami, které jsem pokaždé zbytkem vody zaléval.

V tomto případě byl nenechavý poberta neznámý. Nepokradeš, říká jedno z přikázání a na hřbitově by to mělo platit zejména.

autoři: Vladimír Burjánek , baj