Vladimír Burjánek: Výroky

17. červen 2023

Nedělní káva

Za svůj život potkáváme spoustu lidí. Na některé zapomeneme, jiní se nám vracejí ve vzpomínkách. Stejně jako situace, které jsme prožili. Často si vzpomenu na souseda a jeho větu, kterou říkal místo poděkování. Ty seš hodnej, skoro jako já. Nebo když chtěl něco pomoci, přišel a už jsem věděl, co bude říkat. Potřeboval bych dva silný, nemusej bejt ani chytrý.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Dorozumívání

Naše babička měla zase čistě ekonomickou radu. Kdo má peníze zbývací, koupí si holuby lítací. Řídící učitel a na konci života i spisovatel a autor poudaček v podkrkonošském nářečí Jan Buchar z Mříčné u Jilemnice mi často říkal. Bylo hůř a lidi si nechválili.

Jeden můj kamarád vylekal hodně lidí tím, že při různých příležitostech, kdy všichni věděli, že řídí auto, pobízel nalévajícího. Jen lej, lej a jestli má ten panák sajtny, tak ho našlap! Všichni strnuli a on bez mrknutí oka vážně dodal. Když jedu, nejrači piju.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Jaro

A když už jsme u toho pití, jeden můj známý, když v hospodě viděl proslulého pivaře, klopit do sebe jeden půllitr za druhým, pokaždé konstatoval. Ježíšmarjá, on má snad dutý nohy. Spoustu vzpomínek na humorné situace si dříve chlapi přinášeli i z vojny.

Jako třeba tu, když si vojín Záhora nechtěl lehnout do zákopu, nad kterým přejížděl tank. Záhora, vy jste zbabělec, řval na něho velitel. Pane kapitáne, lepší je bejt pět minut zbabělej, než nadosmrti mrtvej, prohlásil zelený vojín.

autoři: Vladimír Burjánek , baj