Vladimír Burjánek: Vánoce s přípravou

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Povánoční smutnění

Žádné pečení předem, vánočky i cukroví si objednají a nekoupí ani kolekce za astronomické ceny. Jenže. U mnoha stejně vezmou všechny tyhle úvahy za své. Ať už kvůli dětem, tradici, rodině i klidu, jaký umějí vykouzlit jen Vánoce. Protože takové svátky jsou jen jednou za rok, oželí i vydané mince.

Však si rodinný rozpočet s tím nějak poradí. Jak jsem zjistil, základem úspěchu a všeobecné spokojenosti je, začít včas. Co jde, zvládnout v předstihu.

Šel jsem ještě před počátkem adventu městem a zodpovědní pracovníci zdobili ulice světelnými motivy. To je nápad, svitlo mi. Krásné počasí, krásná práce. Pokaždé jsem venkovní jedličku okrášloval až den před první adventní nedělí.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Silvestr

Někdy déšť, někdy mráz a dokonce i sníh. Štafle mi jezdily po zamrzlé zemi, nebo se bořily do trávníku.

Letos jsem to zvládl v polovině listopadu za krásného počasí a těšil se na první rozsvícení o adventu, jak jen otočím vypínačem. Barevné svíčky jsem pečlivě rovnal, aby řetěz osvětlení byl co nejlépe rozmístěný po stromku. Jedlička každoročně povyroste a za pár let bude proud barevných světýlek krátký.

Když už jsem byl v té vánoční přípravě, překontroloval jsem stav osvětlení i ozdob pro stromek domácí. Ten jsem vybral na zahradě den před Štědrým dnem. Nasadím totiž občas pár jedliček vlastních a máme po starosti. Ani jsem se nenadál, překulil se zbytek listopadu, rychle přeběhlo pár dnů prosince a teprve tehdy jsem ocenil své včasné počínání. Kdo je připraven, není překvapen.