Vladimír Burjánek: Biograf
Uteklo už přemnoho času od doby, kdy jsme jako děti chodily za 1 Kčs do městského kina na nedělní pohádky. Později na Chaplina a veselohry s Vlastou Burianem. To už jsme si v krásném kině dokázali i přečíst heslo nad plátnem. Hesla byla tenkrát všude. Tady stálo, že ze všech umění je pro nás nejdůležitější film.
Čtěte také
Pro nás byl v té době opravdu strašně důležitý, protože tehdy nebyla ještě televize rozšířená. Kino promítal ve vsi každou sobotu večer cukrář pan Pluhař. Vedle nucených přestávek na výměnu kotoučů, byly i neplánované poruchové výluky, doplněné limonádou z hospody, která byla za dveřmi sálu sokolů.
Pěkné kino ve městě mělo i balkón, lóže a hlavně bufet a v něm eskymo na dřívku i další dobroty. Potom dobu starý biograf chátral, až ho koupil zachránce, který z něho udělal a brzy otevře muzeum automobilových veteránů. Dnes je kino jinde a má pouze 70 míst. Přepychové kino původní mělo tehdy téměř 500 sedadel. A těch filmů co jsme tam viděli.
Čtěte také
Je pravda, že některá díla osloví člověka nečekaně. Dlouho jsem třeba neviděl český snímek Bílá paní, natočený v polovině šedesátých let. Když jsem se k němu dostal, zjistil jsem, jak úžasná je to parodie na tehdejší dobu. Plná odvážných slov i činů a zobrazující, jak nadpřirozená bytost pomáhá lidem, což vyděsilo státní orgány.
Od kastelánova konstatování, přeludy nechávám kompetentním činitelům až po zjištění, že přes vodu žádný most nevede. Bílá paní zázrak neudělala. Lidé pochodují do řeky a manželčin rozkaz kastelánovi je jasný. Drž hubu a plav!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
