Neobyčejné příběhy obyčejných lidí. Na profesora Prokopa Nováčka vzpomíná jeho vnučka Jana Kočová

28. prosinec 2025

Neobyčejné příběhy obyčejných lidí. Přinášíme vám osudy těch, kteří se dokázali postavit nepřízni osudu, nevzdali se a proměnili těžké chvíle v sílu, radost nebo v nový smysl života. 

Ale připomínáme si také výjimečné osobnosti, jejichž talent přesáhl svou dobu a které už nejsou mezi námi. Jednou z nich je i Prokop Nováček, rodák z Nové Paky, narozený v roce 1877, profesor, sochař, šperkař a také vynálezce.

Na život a dílo Prokopa Nováčka zavzpomínala jeho vnučka Jana Kočová.
„Narodila jsem se v Hradci a Hradec mám opravdu hodně ráda. Moje rodina z matčiny strany pochází z Novopacka, tak k tomu kraji mám také vztah. Nejvíce z mých předků vynikl otec mé mámy, čili můj dědeček Prokop Nováček, který byl taková všestranná osobnost uměleckého zaměření.“

Čtěte také

„On se zabýval fotografováním, malováním, cizelováním, zpracováním kovů, sochařině, modelováním. Prostě všechno zvládal. A vzdělával se i v cizině. Měl dílnu v Ledči nad Sázavou i v Rakousku, ve Filachu. Nějakou dobu byl v Paříži, a pak, když už byl starší, necestoval, založil tady rodinu s mojí babičkou. Měli spolu tři děti a jedno z těch dětí je moje máma.“

Prof. Prokop Nováček byl vážený měšťan, uznávaný sochař, šperkař, ale také vynálezce. Po Hradci Králové se proháněl na tzv. lehokole. Co je na tom pravdy? Poslední neobyčejný příběh letošního roku pro vás připravil redaktor Michal Klokočník.

Příjemný poslech!

(Další díl projektu Českého rozhlasu Hradec Králové s názvem: Neobyčejné příběhy obyčejných lidí)

autoři: Michal Klokočník , baj
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.