Terapie zahradou. Rýpání v zemi jako lék, každý může využít blahodárného účinku na psychiku a zdraví
Pokud si i vy chcete splnit svůj sen, aby terapie zahradou byla vaším životním mottem a posláním, abyste se tam cítili dobře, tak byste si měli poslechnout naši radioporadnu. Pozvání přijala Michaela Marinicová, která se zabývá terapií zahradou, zahradní architekturou a také uspořádáním zahrady jako relaxačním místem.
Vy asi milujete zahradu.
Je to moje vášeň.
Pojďme tedy vysvětlit termín terapie zahradou ve vašem pojetí.
Posluchači si asi představí celkem známé spojení zahradní terapie. To je uznávaný vědecký obor, který je součástí ergoterapie, pracovní terapie a běžně se používá v různých sociálních ústavech, domovech, nemocnicích a školách. To je celkem známá věc. Je to takové spojení psychologie, ekologie a zahradničení.
Mě to nesmírně baví, protože každá zahrada je odlišná. Má jiné podmínky, umístění, jiný příběh, jinou historii a jiného člověka.
Michaela Marinicová, odbornice na zahradní terapii
Většina z nás má ale svou zahradu a nejsme v žádném sociálním ústavu ani domově. Tedy ono přenesení terapie zahradou platí pro nás všechny, pro každého z nás. Každý z nás si může dopřát terapii zahradou ve své zahradě. Pokud se to správně pojme.
Čtěte také
Kde se tedy terapie zahradou zrodila?
Správně bychom měli říkat zahradní terapie, protože ta se považuje za obor. Její kořeny sahají hluboko do historie, už v pravěkém Egyptě byly panovníkům doporučovány procházky přírodou či zahradou, tam to ještě ale s prací nemělo nic společného. Přeci jen panovníci nepracovali v zahradě.
K dalšímu rozkvětu tohoto oboru došlo ve středověku, kdy se pracovalo na zahradách u klášterů. To byly jak produkční zahrady, tak už i květinové zahrady a tam už šlo o práci. Šlo také samozřejmě o obživu, aby bylo co jíst, ale všimli si už onoho blahodárného účinku na psychiku a zdraví.
Největší rozkvět a základ moderní zahradní terapie nastal ve Spojených státech amerických v 18. století. Jeden americký psycholog řekl: Pozor, rýpání se v zemi je lék. A to je objevná myšlenka. Od té doby už se to vědecky rozvíjelo. Velký boom nastal po druhé světové válce, kdy se domů vrátila spousta válečných veteránů.
Čtěte také
Dnes je zahradní terapie součástí ergoterapie, oné pracovní terapie. A mám pocit, že se to dostává čím dál víc do popředí. Čím dál víc si uvědomujeme, jak důležitá záležitost to je.
Jak tedy začít? Jak na to?
Myslím si, že důležité je uvědomění si, co od zahrady potřebuji, co tam chci dělat. Znamená to zamyslet se sám nad sebou, nepřebírat jen vzory, které nám třeba byly dány v dětství, protože to už nemusí být dnes to pravé, co my v zahradě potřebujeme. Může se to měnit. A nemusí to být ani to, co dělá na zahradě náš soused, nebo co nám ukazují časopisy.
Každý z nás má ve své zahradě jinou potřebu a není špatně, pokud si uvědomíme, že jsme pěstitelé a dělají nám radost všechny záhonky. Proč ne? Pojďme do toho, Pojďme si to udělat pěkné, pojďme si to užít. Ale nemusíme být pěstitelé a přesto si zahradu můžeme krásně užívat.
Čtěte také
Já jsem například zjistila, že mně zelenina příliš nebaví, ale zato miluji pěstování květin. Je to vlastně i dar této doby, že si to mohu dovolit. Kdybych žila v jiné době, možná budu opravdu pěstovat brambory a bude mi to také dělat dobře.
Vy jste určitě viděla nespočet zahrad. Které vás zaujaly a kde jste si řekla ano, tady je to terapie zahradou?
Zkušenosti jsou různé a mě to nesmírně baví, protože každá zahrada je naprosto odlišná, je jiná. Je to dané nejen tím, že má jiné podmínky a jiné umístění, ale hlavně má jiný příběh, má jinou historii a má jiného člověka. A tam je velice zábavné, když někomu pomůžete otevřít oči a on najednou uvidí a oči se mu rozzáří.
Že z jednoho ubohého zeleninového záhonku, který si člověk zastrčil někam dozadu a kde se mu vždy rozsvítí oči, když tam přijde, bude to hlavní téma jeho zahrady. Protože on tam nepotřebuje nic moc jiného. Tohle bude to hlavní. A někdo naopak zjistí, že nepotřebuje ovocné stromy, které tam byly dříve. Že potřebuje spíše okrasné stromy a že mu nevadí, že nebude mít plný špajz kompotů. To je naprosto v pořádku.
Celou radioporadnu o zahradní terapii s Michaelou Marinicovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
