Vladimír Burjánek: Kácení

23. květen 2021

Nedělní káva

Říká se, že správný muž se má postarat o potomstvo, postavit dům a zasadit strom. Bylo mi vždycky trochu smutno, když jsem poslední z úkolů, tedy ten o stromech musel dokončit úplně. Vlastnoručně zasazené stromy i odstranit, pokácet.

Téměř šedesátiletá třešeň se postarala sama, obysypaná a přetížená plody se v dešti před mýma očima rozlomila. Téměř stejně starému ořechu hrozilo totéž, tak jsem ho raději nechal porazit a byl prý nejvyšší čas.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Voda

Horší je, když musíte odstranit strom, který by ještě mohl dávat užitek. Krásný vlašský ořech jsme měli v zahrádce mezi námi a sousedy. Staré paní strom pořád vadil, stínem, listím, prostě vším. Aby byl klid, rozhodl jsem se k radikálnímu řešení.

Pozval jsem odborníka s motorovou pilou. Prohlédl znalecky kmen rostoucí ve vrtulovitém tvaru, ořezal větve a za mírného pokyvování hlavou studoval, jak si poradit s kmenem, když byl zvlášť rostlý a místa bylo málo. Pro jistotu jsme uvázali k vrcholu lano, aby se jeho pomocí usměrnil pád.

Dřevař udělal zářez a začal z druhé strany řezat. Na konci lana tři silní chlapi táhli strom k sobě. Ten se najednou podivně zatočil, my s lanem jsme seděli na zemi a kmen zamířil k sousedovi. Jeho úctyhodná délka stačila rozlámat vrátka a dvě pole železného plotu.

Nejvíc řádila sousedka, kvůli které jsme ho káceli. Inu, za dobrotu - na žebrotu.

autoři: Vladimír Burjánek , baj