Vladimír Burjánek: Kácení
Říká se, že správný muž se má postarat o potomstvo, postavit dům a zasadit strom. Bylo mi vždycky trochu smutno, když jsem poslední z úkolů, tedy ten o stromech musel dokončit úplně. Vlastnoručně zasazené stromy i odstranit, pokácet.
Téměř šedesátiletá třešeň se postarala sama, obysypaná a přetížená plody se v dešti před mýma očima rozlomila. Téměř stejně starému ořechu hrozilo totéž, tak jsem ho raději nechal porazit a byl prý nejvyšší čas.
Čtěte také
Horší je, když musíte odstranit strom, který by ještě mohl dávat užitek. Krásný vlašský ořech jsme měli v zahrádce mezi námi a sousedy. Staré paní strom pořád vadil, stínem, listím, prostě vším. Aby byl klid, rozhodl jsem se k radikálnímu řešení.
Pozval jsem odborníka s motorovou pilou. Prohlédl znalecky kmen rostoucí ve vrtulovitém tvaru, ořezal větve a za mírného pokyvování hlavou studoval, jak si poradit s kmenem, když byl zvlášť rostlý a místa bylo málo. Pro jistotu jsme uvázali k vrcholu lano, aby se jeho pomocí usměrnil pád.
Dřevař udělal zářez a začal z druhé strany řezat. Na konci lana tři silní chlapi táhli strom k sobě. Ten se najednou podivně zatočil, my s lanem jsme seděli na zemi a kmen zamířil k sousedovi. Jeho úctyhodná délka stačila rozlámat vrátka a dvě pole železného plotu.
Nejvíc řádila sousedka, kvůli které jsme ho káceli. Inu, za dobrotu - na žebrotu.
Související
-
Vladimír Burjánek: Poklady
Každá rodina má své poklady, které se často dědí z pokolení na pokolení. Nemusí to být vždycky jen zlaté mince, sbírky známek či luxusní porcelán. Někdy to jsou maličkosti.
-
Vladimír Burjánek: Dobroty
Moje babička byla výborná kuchařka. Když se mě tehdy na svatbě zeptala paní, co vařila, jak mi chutnala svíčková, odpověděl jsem hned. Naše babička vaří lepší.
-
Vladimír Burjánek: Coviddoba
Smutných příběhů bude mít asi čas viru, který prožíváme, víc, než těch humorných. Kresby na sociálních sítích, kde se terčem vtipu stal ministr zdravotnictví, baví mladé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
