Vladimír Burjánek: Coviddoba

18. říjen 2020
Nedělní káva

Smutných příběhů bude mít asi čas viru, který společně prožíváme víc, než těch humorných. Záplava kreseb na sociálních sítích, kde terčem vtipu se stal ministr zdravotnictví, baví především mladé. 

Obecně se v různých podobách ale promítají ve společnosti tradiční české švejkování, spojené s vrozenou nechutí ke kázni a disciplíně, jakou mají v sobě třeba Němci.

Anglická pojmenovávání všeho možného i nemožného - od volení z auta až po lockdown, tedy celostátní karanténu, nebo také zákaz vycházení, výstupu či opuštění určité oblasti, vyvolávají v seniorech ještě víc strachu, než pojmenování v rodné řeči.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Změny

Máme mimořádná opaření i mimořádné situace a vymknuta z kloubů, doba poněkud šílí. Někdy nedopatřením.

Náš známý je šoférem sanitky. Žije v domě společně se stařičkou maminkou. Nakazil se covidem, přišel domů, mamince oznámil, že je pozitivní. Udělal opatření od izolování obou domácností po zabezpečení jídla. Krátce potom se ozval vyděšený syn, že mu volala babička a celý nesvůj se ptal, jak se to stalo.

Asi od našeho doktora v sanitce, vysvětlil mu příčinu otec. Stačilo ještě pár vět, aby se syn rozesmál, uklidnil a otce informoval, proč se ptá. Babička mu totiž volala zděšená, že táta je prý HIV pozitivní. Tak si nakonec oddechli částečně všichni.

autoři: Vladimír Burjánek , baj
Spustit audio

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

Mohlo by vás zajímat

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

Nejposlouchanější

Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.