Dagmar Ruščáková: Kočičí hodnocení
Vycházíme s Ari z vrátek. Na cestě před námi jsou dekorativně rozložené sousedovic kočky. Leží, hledí, vyhodnocují situaci. Zůstat, nebo se psu radši vyhnout? S napětím čekám, k čemu se která z nich rozhodne. Po fenčině nedávné zdravotní krizi ji pořád s obavami pozoruju a kočičí instinkty mi umějí dodat další informace.
Moje chlupaté měřící pomůcky však nemají stejnou váhu. Nemyslím tu v kilogramech, spíš tu vypovídající. Oba kocouři jsou podstatně jemnějším a přesnějším měřidlem než kočky, které mají už roky s Ari uzavřený pakt o neútočení.
Čtěte také
Což samozřejmě neznamená, že by je Ari při vhodné příležitosti s chutí neprohnala! Obě strany však vědí, že jde jen o hru.
Nicméně dnes, kdy je Ari už opravdová psí babička, si především trojbarevná Cecilka umí fenku vychutnat. Lehne si jí do cesty, sleduje ji přivřenýma očima a… neuhne. Uhne pes. Pravda, o Ariině aktuálním stavu to moc nevypovídá - Cilka totiž stejným způsobem vyzývá i auta. Ne, zatím není placatá.
Asi nejlepším a nejcitlivějším měřidlem na kočičí hodnotící škále je kocour Lojza. Drzý, ale opatrný. Podle jeho reakcí mohu vcelku přesně určit, jak se naše bílá vlčice aktuálně cítí.
Dnes ráno jsem si jen povzdychla.
Když jsme vyšly z vrátek, Lojza seděl na posekané části louky jen kousek od našich vrat. Ari však zahnula na cestu, aniž by ho zaregistrovala.
Čtěte také
Nebo ho vidět nechtěla? Tohle se nikdy předtím nestalo!
Pomaloučku jsme došly po cestě až ke kaštanu a otočily to zpátky. Dělala jsem si starosti - že by dnes bylo Ari hůř? Přece jen se významně oteplilo! Když jsme přicházely k našim vrátkům, Lojza tam stále ještě seděl a vyzývavě hleděl. Najednou si Ari artriticky poskočila a pomalu, leč s radostným výrazem vystartovala za kocourem. Lojza nečekal a bleskově zmizel ve vysoké trávě.
Musela jsem se smát a srdce jsem měla na okamžik lehčí. Hurá! Ari právě prošla kočičím hodnocením na výbornou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
