Vladimír Burjánek: Koloběžkáři

28. červen 2026

Nemám rád koloběžkáře. Abych to upřesnil, týká se to především těch elektrických, kteří létají na svých strojích jako šílenci, bez špetky námahy, a jsou navíc postrachem chodců i řidičů.

Čtěte také

Kolem našeho domu jezdí už dlouho jeden takový ďábel v zimě i v létě. Zakuklený a často i se sluchátky v uších, což je další problém. K nekontrolované jízdě ještě přidává absenci sluchu, tedy toho, co se děje zvukově kolem něho.

Nevadí mi koloběžkáři, vydávající k jízdě vlastní energii. Jsou daleko ukazněnější a na silnici mají lepší přehled. Kdybych měl tu rozhodovací pravomoc, nechal bych elektrické letce jezdit jen na vymezených trasách. Rozhodně ne ve městě. Můj zážitek je čerstvý.

Náměstí u nás je v kopci. Žádná střecha světa, ale přeci jen slušný terén, aby se tady kolo i koloběžka rozjely značnou rychlostí. Kráčím si po širokém chodníku dolů a najednou jsem úplně zmrznul. O ruku se mi otřel blázen letící na koloběžce dolů.

Čtěte také

Stačilo, abych udělal nepatrný půlkrok ve chvíli, kdy jsme se míjeli, a mohla být pěkná polízanice. Pro mě i pro něho.

V takové situaci si nevybíráte a jednáte impulzivně. Stačil jsem na něho zařvat nepěkné pojmenování a teprve následně si uvědomit, co se mohlo stát.

Podobní kaskadéři nejsou postrachem jen pěších, ale komplikují jízdu i řidičům. Objíždějí auta v kolonách po obou stranách, v noci nejlépe přistrojeni v černém, se zjevují v těch nejsložitějších situacích.

To už vůbec nemluvím o dalším problému, který vzniká, když nejezdí. Elektrické koloběžky ve sklepních prostorách domů už také přidělaly práci hasičům. Prostě myslím si, že elektrokoloběžkáři na silnice nepatří.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.