Vladimír Burjánek

Když se sejdeme s vrstevníky z naší vesnice, často vzpomínáme, jak jsme hráli v mládí fotbal. Klasické fotbalové hřiště jsme neměli.

Školáci mají za sebou první zahřívací týden z mnoha dalších, které je čekají. S prvním zářím skončilo i meteorologické léto, jak nám z obrazovky prozradili rosničkáři.

Fotbalu a politice prý u nás rozumí každý. Někdy to tak vypadá. Aktéři obou disciplín, tedy fotbalisté a politici, mají poměrně dost společného.

Protože můj dědeček vlastnil  řeznický obchod, měli jsme mezi prvními zákazníky doma  telefon. Děda musel občas telefonovat do masny ve městě kvůli objednávkám.

První červencovou neděli po Jakubovi je u nás na vsi pouť. Kdyby to nepřipomněl v kostele pan farář a nevzpomnělo pár rodáků, mnoho lidí by už nemělo o pouti ani tušení. 

Když člověk žije v souladu s přírodou, je bohatší. Je hezké, když se staráme o domácí mazlíčky, ať už to jsou kočky, pejskové nebo třeba křeček či papoušek.

Ačkoliv u cigaret a alkoholu cena pravidelně roste vzhůru, na krabičkách jsou morbidní byť pravdivé obrázky, co kouření způsobuje, vyznavačů tohoto zlozvyku je stále hodně.

Za svůj život potkáváme spoustu lidí. Na některé zapomeneme, jiní se nám vracejí ve vzpomínkách. Stejně jako situace, které jsme prožili.

Znáte to, člověk musí občas udělat pořádek v tom, co skladuje. Všechno prohlédnout, vyházet věci nepotřebné a uvolnit místo dalším.

Ačkoliv moji předkové z otcovy strany byli sedláci, lásku  k rodné hroudě jsem po nich nezdědil. Ba co víc, jakékoliv činění spojené s půdou, je mi na hony vzdálené.