Vladimír Burjánek

Přes klidné adventní rozjímání a odcházení čtyřech postupně zapálených svící. Přes barborkovské zvuky metliček na skla oken. Přes hlučnější známky přítomnosti Mikulášů.

V adventním čase se obvykle ohlížím zpátky za končícím rokem, co dal i vzal. Uprostřed léta odešel člověk, kterého jsem oslovoval - příteli, mému srdci blízký.

Koncem léta jsem seděl v čekárně lékařské pohotovosti. Obvykle je tam ticho, každý spořádaně čeká, až na něho přijde řada.

Velice aktuální otázka dneška - jak a čím topit, vás možná vedla také ke vzpomínkovému zamyšlení, jakým vývojem a cestou jsme prošli od dřeva k solárním panelům. 

To jsme si letos krásně zahoubařili. Ačkoliv se zdálo v suchém a teplém letě, že to na podzim nebude v lesích nic moc, opak byl nakonec pravdou.

Lidé jsou různé a jiné, říkal obvykle starý mládenec Jiříček, když v naší místní osvěžovně, která byla jeho druhým domovem, konzumoval páté pivo.

Rostík je prima kluk. Jezdí dost často k dědovi a babičce, kteří jsou našimi sousedy. Zatím k nim přijížděl jen v doprovodu maminky, někdy obou rodičů a občas i se sestrou.

Končí léto, které bylo poněkud zvláštní. Spousta lidí zaháněla i v největších vedrech myšlenku, jak to bude v zimě.  I topení, vaření a ohřev vody máme na plyn.

Vesnice Přepeře leží na západ od Turnova,  srdce Českého ráje. V celé staleté historii se na pohlednicích objevovaly  nejčastěji dva obrázky. 

Každý hřbitov má svoji atmosféru. Řady hrobů jednoduchých i honosných hrobek, urnové háje i košaté stromoví dávají místům odpočinku určitý řád i důstojnost.