Vladimír Burjánek: Tetování

2. listopad 2025

Nedělní káva

Když se u nás ve vsi opravovala před mnoha roky turbína, v náhonu Jizery pracovali opálení a svalnatí chlapi. Jedním z nich byl i náš rodák Pepa Pozdňa. Často jsme z mostu jako kluci pozorovali polonahé pracující muže, mezi kterými vynikal právě Pepa. Výrazná byla jeho ozdoba těla, která se nám ohromně líbila.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Knihy

Vrátil se totiž před začátkem léta z nuceného pobytu za mřížemi a zdobilo ho krásné tetování na rukách i těle. Je nutné upřesnit, že náš Pepa nebyl ani vrah, ani zloděj, ale tehdy prvně a potom ještě opakovaně se dostal na převýchovu za příživnictví, protože nechodil nikam do práce.

Amatérský tatér mu vykreslil na rukách i těle nejen monogramy, ale různé výjevy, které jsme si přáli mít, až povyrosteme.

Uběhlo pár desítek let a tetování se přestěhovalo z basy ven, na svobodu. Stalo se mimořádně vyhledávanou záležitostí a v současnosti vítaným doplňkem toho, aby byl člověk in.

Čtěte také

Vladimír Burjánek: Hrdost

Lidské tělo na rukách, nohách, hýždích i krku, prostě téměř všude pokrývají pestrou škálou obrázků šikulové, pro které je tahle činnost skvělým povoláním.

Křehké dívky ani zralé ženy nezůstávají proti mužům v tomto směru vůbec pozadu. Jsou extrémy, kdy si někdo dá vylepšit tetováním i obličej, některé výtvory jsou k vidění až na plovárnách a ty úplně nejodvážnější halí domácí příbytky.

Nemám nic proti decentnímu tetování, ale když mi jemná servírka přinese v létě na zahrádku oběd a díky krátkým rukávkům má obě ruce modré, někdy i různobarevné, chuti mi to zrovna nepřidá.

autoři: Vladimír Burjánek , baj