Dagmar Ruščáková: O nudě

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Sladké vzpomínky

Myslím, že to zažil každý - ty chvíle, kdy vaše nevědomí vyhodnotí, že kolem se neděje vůbec nic zajímavého a snaží se přepnout na autopilota. Kdy se vaše myšlenky zpomalují a mozek začíná připomínat malinový puding. Do takového stavu člověka dostane buď velká únava nebo nuda.

Napadlo vás někdy, jak úžasná taková nuda vlastně je? Když se nudíte, znamená to, že po vás aktuálně nikdo nic nechce. Pravděpodobně nemáte co na práci. Nic vás netrápí, protože pokud se bojíte nebo řešíte problémy, nenudíte se.

Z toho nám vychází, že taková pěkná čistokrevná nuda je vzácnější, než by jeden předpokládal. Nejlépe se jí daří při čekání na něco, kde zase o tolik nejde. Aby byla příslovečně nepříjemná, je třeba se nudit na ne příliš pěkném místě. Třeba při čekání v lese bych se začala nudit o hodně později než na úřadě!

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Nepropást přítomnost

Specifickým zdrojem nudy jsou fronty. Vůbec, pokud se takřka nehýbou. Pro mě jsou nejhorší pomaličku popojíždějící kolony. Děje se toho velmi málo, ale jako řidič musíte být duchem přítomní. Je třeba popojíždět v rytmu s ostatními - kdo by stál o to, aby přerušil nudu nehodou?

Kupodivu jsem zjistila, že dnes nudu zaháním lépe, než když jsem byla mladší. Moje hlava, za ty roky přeplněná slovy, obrazy a hudbou, funguje jako soukromé kino a koncert v jednom. Má to jedinou chybu - občas se to nedá vypnout.

Nakonec jsem tedy došla k názoru, že takové pěkná tichá nepříliš dlouhá nuda není čas od času k zahození!