Vladimír Burjánek: Vodáci

Odemykání Odry
Odemykání Odry
0:00
/
0:00

Pokaždé, když jsem poslouchal diskuse o možnosti vodáků a cyklistů požít třeba jen určené množství pitelných tekutin alkoholických, vzpomněl jsem si na partu vodáků od nás. Pánové vyráželi každé léto, pokořit některou z českých řek a na tuhle zaslouženou dovolenou i odloučení od rodin se moc těšili. 

Týdenní plavbu dlouho plánovali od jarních dnů a při pivním moku v hostinci, každý týden upřesňovali detaily. Říkali jsme jim přátelé moře, ačkoliv jejich vodácké výpravy byly ryze sladkovodní. Mezi nezbytné vybavení patřila v prvé řadě notná zásoba pití všeho druhu, pokaždé malá.

Vzhledem k tomu, že ve vodácké skupině se nešli i závisláci a konzumenti většího kalibru, o zážitky nikoliv vodácké, nebyla nikdy nouze. O ty se pak s námi dělili po návratu z cest. Když takhle jednou vypluli zmáknout Ohři, nezřízený borec v pití Ivoš se stačil popasovat s lahví vodky ještě před vyplutím. Nezbývalo nic jiného, než ho uvázat za lano k lodi a pár kilometrů ho táhli vodou za sebou, než se prý alespoň trochu srovnal.

Vodáci na Jizeře

Největší problém byl, když museli naši vodáci přespat pod širákem, někde daleko od civilizace, což se jim přihodilo několikrát. Tehdá opět a co bylo horší, všechno pití došlo. Nejhůře na tom byl vodák Petr, který už večer nemohl usnout. Ráno se pak prý probudil a žíznivý se vydal do vzdálené vesnice k obchodu pro záchranu, pro pivo. První ránu dostal, že bylo ještě zavřeno, když toto překonal, přišla druhá pecka. Pivo neměli a na jiné pití neměl peníze. Absťák jako hrom.

Jak naši vodáci vypravovali, Petřík vyšel z krámu a normálně to s ním seklo. Možná i kvůli takovým vodákům jsou diskuse a protialkoholická opatření oprávněné.

Spustit audio

Související