Dagmar Ruščáková: Nepleta
Náhle otvírám oči. Snažím se rychle zorientovat. Co mě probudilo tentokrát? S nataženýma ušima poslouchám tmu. Někde u okna bzučí zmatená moucha. Trochu to zašplouchalo v trubkách ústředního topení. Nic moc. Jo, už vím! Jedou popeláři. Jen jsou ještě daleko.
Spaní jako na vodě. Stav, kdy k probuzení stačí jen maličko. Nejen hluk, třeba i pouhý upřený pohled psa, mentálně signalizujícího nějaké své přání.
Čtěte také
Člověk si zvykne, stejně jako se naučí rychle hledat zdroje vyrušení. Někdy jsou zjevné, jindy je třeba pátrat.
Jako když mě jednou nad ránem probudily kroky na schodech. V době, kdy jsem byla v domě sama. Kdo? Co? Proč neštěkají psi? Inu… jakmile jsem zase chytla dech, rázně jsem synovi vysvětlila, že jestli ještě jednou takhle nečekaně přijede, má o matku méně. Jako lehký spáč samozřejmě závidím těm, kdo umějí spát nerušeněji.
Vzpomínám, jak jsem jako malá holka při čtení dobrodružných příběhů uvažovala nad tím, jak mohou hrdinové někde v úkrytu spát, když se za nimi plíží nějaký ten pirát, bandita nebo vrah. Jak se ve spaní kontrolují, aby třeba… nechrápali? Nasální orchestr mnohých borců je kolikrát slyšet i přes zavřené dveře, což teprve v tichu otevřené krajiny nebo opuštěného stavení!
Čtěte také
Tehdy jsem pochopitelně ještě netušila, že se dá spát i jinak než tvrdě. To, že na mě při mých zřídkavých nočních cestách na záchod maminka obvykle dokázala z plného spaní koherentně promluvit, jsem brala jako součást poněkud popuzujícího mateřského vševědění. Teprve s narozením prvního syna jsem pochopila. Není to zázrak, je to mozek jedoucí ve stand-by režimu.
Únavné, ale funkční.
Jenže proč pořádně nespím teď, když bych si to mohla klidně dovolit? Studium problému přineslo nečekané odhalení. Zdá se, že můj mozek neplete z mozkových vln dostatek spánkových vřeten, která mají během spaní odclonit naslouchající uši. Je to jasné. Jsem noční nepleta!
Související
-
Dagmar Ruščáková: Strniště
Kdykoliv kolem té kapličky jedu, vzpomenu si. Bylo to v srpnu, po žních. Mohlo mi být tak deset, jedenáct let. Vraceli jsme se s dědou z lesa a já se zadívala přes pole.
-
Dagmar Ruščáková: Cena škrtnutých dní
S těžko skrývaným znechucením zírám na předpověď počasí. Zase přes třicet stupňů! A ještě v ty dny budu muset být v Praze. Brr. Představím si nepříjemně vyhřátý byt.
-
Dagmar Ruščáková: Lovci a sběrači
Jdu se psy lesem a moc si to užívám. Je vrcholné léto, les voní pryskyřicí, huňaté borůvkové keře se modrají bohatou úrodou. Na kraji lesa už dozrávají maliny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
