Dagmar Ruščáková: Jiskřičky

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Rodinné zrcadlení

Zabavit děti v době předjaří, kdy nemůžete mezi lidi a v lesích je hlavně bláto, chce už trochu fantazie. Copak sedmiletému vnukovi stačilo nabídnou lekci šití na stroji. Jen samotné ovládání onoho stroje znamenalo dobrodružství, a navíc dokonce i něco ušil! Jenže Kačenka se mohla jen dívat, a to ji nebavilo. Takže co s ní?

Každá holčička by měla chodit na piano a do baletu… říkalo se, když jsem byla malá, takže jsem chodila na piano i do baletu. Hra na klavír mě neoslovila, zato tanec ano. I vzala jsem Kačenku a pomocí internetu jí otevřela taneční svět - zahrnula jsem tam i krasobruslení. Zvítězil klasický balet. Obzvlášť, když jsme našli záznam představení malých holčiček.

Katsapov se Zuzanou Šimákovou jako Faust ve stejnojmenném baletu (2009)|foto:Pavel Hejný,Národní divadlo

Nejdřív ji nadchly růžové sukýnky, ale pak zmlkla a napjatě sledovala tanec. A ještě jednou. A druhý den znovu. A znovu. Nezůstaly jsme jen u toho - v kuchyni jsme si daly základy. Pravda, ne na špičkách, ale postoje, gesta rukou a jednoduché kroky. Děvčátko zářilo a oči mělo plné tanečních snů. Bylo to skvělé.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Vtištění

Zajímalo by mě, jestli v ní tahle jiskřička zájmu vydrží. Jestli se rozhoří do plamínku nebo zhasne. V dětech je třeba zažehnout spoustu jiskřiček, aby měly šanci včas zjistit, jaké činnosti je oslovují, jaké cesty by chtěly následovat.

Vzpomínám na to, jak moje maminka občas lomila rukama nad mojí koňskou mánií, jak to nazývala. Nikdo v rodině neměl ke koním žádný extra vztah, zato já po nich toužila od chvíle, kdy jsem poznala, že TOHLE je kůň. Kde se ta jiskřička mohla vzít?

Inu, maminka nakonec usoudila, že pokud chtěla mít normální dítě, neměla se celé těhotenství chodit dívat na xaverovské plnokrevníky.