Dagmar Ruščáková: Alpské louky

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alpské louky
0:00
/
0:00

Dívám se s něhou na svoji malou skalku. Mám ji už několik let, mezi pískovcovými kameny roste několik druhů skalniček. Je to půvabné zákoutí, ale… Alpské louky to opravdu nejsou!

V Alpách jsem byla v životě několikrát, v létě i v zimě, ale nikdy v době kvetoucích vysokohorských luk. Až letos v červenci jsme před vytrvalým deštěm v severní části Alp utekli do Dolomit a já konečně na vlastní oči viděla to, po čem jsem toužila už kdysi dávno, když jsem poprvé četla knížku Heidi, děvčátko z hor. Koberec různobarevných alpinek v jejich přirozeném prostředí.

Dolomity jsou turisticky velmi přívětivé hory, protože působivé skalní štíty se vypínají z pořád ještě dostupných křídových kopců. To znamená, že i méně zdatný turista se může vyvést až do nějakých dvou tisíc metrů nad mořem a tam si potom chodit po poměrně schůdných cestách a pěšinách - s divokými horskými štíty na dosah. A s kvetoucími loukami pod nohama!

A tak se stalo, že jsem s bezdechým úžasem koukala stejně často do kraje jako na zem. Zatímco můj muž fotil se velkým foťákem úchvatné výhledy, já se stejně často krčila v trávě a fotila kytky. Pojmenovat jsem jich byla schopná sotva polovinu, ale nijak to nezmenšovalo moje nadšení.

Když jsem se na jednom z výletů uvelebila ve stínu, v koberci lučních květů kousek nad úzkou stezkou, věděla jsem, že je to nejspíš nejhezčí okamžik našeho dolomitského toulání. Seděla jsem pod malou, větrem ošlehanou borovicí, kolem mě kvetlo všechno to různobarevné kvítí, a z osamělého údolí hluboko pod mýma nohama se nesl zvuk zvonců popásajících se krav.

Byla to chvíle dokonalé radosti, na kterou nezapomenu

A tak vám přeju, aťsi tohle léto také podobnou radostnou chvilku zažijete. Však se taková vzpomínka hodí - třeba za studených zimních nocí.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související