Dagmar Ruščáková: Po svém
Když jsem před časem napsala do článku, že v oblíbeném playlistu mé tříleté vnučky Kačenky figuruje na jednom z prvních míst Mobyho písnička Extreme ways, které říká podle začátku refrénu „oubejb", reagovala jedna ze čtenářek s jistou nevírou: „Neříkej mi, že těm dětem pouštíš Agenta bez minulosti!"
Ujistila jsem ji, že mě to nenapadlo, jde jen o soundtrack. Nedodala jsem, že sedmiletý Patrick se mnou zhlédl trailer k poslednímu dílu tohoto napínavého akčního příběhu a moc se mu to líbilo.
Čtěte také
V dalších komentářích pod článkem se potom opakovaně objevovaly názory, že s malými dětmi by bylo lepší poslouchat jinou hudbu. Takovou… milejší. Dětštější.
Trochu mě to znejistilo. Jsem babičkou teprve sedm let, že bych to dělala špatně? Pravda, moje babička kvůli nám svůj hudební vkus neměnila. Dráťák v kuchyni vyhrával dechovky ať jsme si o nich mysleli cokoliv, a babička, často spolu s mojí prababičkou, s oblibou zpěvem doprovázely svého miláčka Pepíčka Zímu. Hm.
Na ony připomínky jsem si vzpomněla letos v létě, když jsme si s dětmi hráli na terase. Vyzvala jsem je tedy k tanci - zazpívala jsem „Pásla ovečky" a ukázala jsem jim jednoduché taneční kroky.
Čtěte také
Bavili jsme, to ano. Děti se snažily, brzy jsme se ovečkami prozpívali a protančili k jakémusi výsledku, který jsme následně předvedli jejich rodičům.
Chvilku na to jsem šla vařit oběd. Poté, co kuchyní zaburácela moje oblíbená hudba, zjevila se za mnou Kačenka. „Babičko," oslovil mě tří a půl letý andílek s dychtivým výrazem, „pustíš oubejb? Nahlas?" Zasmála jsem se a za okamžik nás strhla dramatická hudba. Drsný Jason Bourne byl opět mezi námi a náležitě jsme si to užily.
Nedá se nic dělat, budu babičkovat po svém, stejně to jinak neumím. Kdo ví, třeba se jednou, jako dávno dospělá, podívá Kačenka na mužnou tvář Matta Damona a vzpomene si… na babičku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
