Dagmar Ruščáková: Po svém

13. září 2020

Když jsem před časem napsala do článku, že v oblíbeném playlistu mé tříleté vnučky Kačenky figuruje na jednom z prvních míst Mobyho písnička Extreme ways, které říká podle začátku refrénu „oubejb", reagovala jedna ze čtenářek s jistou nevírou: „Neříkej mi, že těm dětem pouštíš Agenta bez minulosti!"

Ujistila jsem ji, že mě to nenapadlo, jde jen o soundtrack. Nedodala jsem, že sedmiletý Patrick se mnou zhlédl trailer k poslednímu dílu tohoto napínavého akčního příběhu a moc se mu to líbilo.

Čtěte také

V dalších komentářích pod článkem se potom opakovaně objevovaly názory, že s malými dětmi by bylo lepší poslouchat jinou hudbu. Takovou… milejší. Dětštější.

Trochu mě to znejistilo. Jsem babičkou teprve sedm let, že bych to dělala špatně? Pravda, moje babička kvůli nám svůj hudební vkus neměnila. Dráťák v kuchyni vyhrával dechovky ať jsme si o nich mysleli cokoliv, a babička, často spolu s mojí prababičkou, s oblibou zpěvem doprovázely svého miláčka Pepíčka Zímu. Hm.

Na ony připomínky jsem si vzpomněla letos v létě, když jsme si s dětmi hráli na terase. Vyzvala jsem je tedy k tanci - zazpívala jsem „Pásla ovečky" a ukázala jsem jim jednoduché taneční kroky.

Čtěte také

Bavili jsme, to ano. Děti se snažily, brzy jsme se ovečkami prozpívali a protančili k jakémusi výsledku, který jsme následně předvedli jejich rodičům.

Chvilku na to jsem šla vařit oběd. Poté, co kuchyní zaburácela moje oblíbená hudba, zjevila se za mnou Kačenka. „Babičko," oslovil mě tří a půl letý andílek s dychtivým výrazem, „pustíš oubejb? Nahlas?" Zasmála jsem se a za okamžik nás strhla dramatická hudba. Drsný Jason Bourne byl opět mezi námi a náležitě jsme si to užily.

Nedá se nic dělat, budu babičkovat po svém, stejně to jinak neumím. Kdo ví, třeba se jednou, jako dávno dospělá, podívá Kačenka na mužnou tvář Matta Damona a vzpomene si… na babičku.

Spustit audio

Související