Vladimír Burjánek: Rajóny

Na volejbalovém hřišti za nebákovským hotelem se chataři i rekreanti scházeli k volejbalovým klánmí. Pokud nelilo. Ten den zrovna v poledne sprchlo. Když jsme se slezli, chyběli dva důležití aktéři Danek a jeho kamarád lékárník. V malé chatičce pod strání trávili společné dovolené i s dětmi řadu let.

Kde může být? Ptali se hráči. Nevím, říká soused, něco hlásili, že budou dělat rajóny. Což byl jejich vojenský termín pro zvláštní, výjimečný a neoblíbený úklid.

Historické toaletní papíry|foto: Jolana Nováková

Místo suchého záchodu, který měli všichni kolem, chodili obyvatelé této chatky do kůlničky, kde měli k tomu účelu prádelní hrnec. Ten bylo ovšem nutné jednou za čas vyprázdnit do vykopané jámy v lese. Což nebylo jednoduché, protože cesta vedla po trávě vzhůru a po dešti byla velmi zrádná. Když se zpožděním přišel Danek a lékárník nikde, zajímalo nás, co se stalo.

Popsal to věrně. Los ohledně hrnce padl na Vaška, chytil hrnec za uši, nadechl se a běžel loukou nahoru. Už byl málem na konci, když mu podklouzla noha. Upadl, praštil hrncem o zem, sice nevylil nic, ovšem žaludek nevydržel, tak ještě k původní náplni něco do prádeláku přidal.

Celé osazenstvo chaty ho pozorovalo a vidělo to

Když se vrátil, bledý a vyčerpaný, musel jsem mu nalít na posilnění, svěřil se Danek. Teď z toho tvrdě spí. Tak přišel lékárník Vašek o jeden volejbalový zápas, když ovšem vyhrál to jejich utkání, daleko důležitější a potřebnější.