Vladimír Burjánek: Jména
Sousedovic dcera přivede na svět brzy potomka. Krásná a radostná událost. Pryč jsou ty doby, kdy s pojmenováním bylo všechno převážně jasné. Dědeček i tatínek byli Josefové, tak kluk bude samozřejmě Pepík.
Najít jméno pro novorozence dneska, není tak jednoduché. Jako všechno, tak i jména procházejí zvláštními módními vlnami.
Dobu Marií, Aniček, Václavů a Františků vystřídali na konci šedesátých let Davidové, Ondřejové, Pavlíny a třeba Moniky. Přišla doba Bár, Lind, Žanet, Robertů i Tadeášů.
Občas se v zástupu nejvíce používaných jmen zablesknou i zvláštnosti jako Jenovéfva, Damián nebo dokonce Jolka.
Ve všech obdobích si některá jména drží stabilně své průměrné místo jako Petrové, Janové, Pavlové, u děvčat třeba Jitky a Hany.
O nevšednost usilují spíše ženská jména, tedy ti, kteří je vymýšlejí. V poslední době se trochu víc oživují jména biblická.
Jak jsem se přesvědčil, vzpomenout si na jméno vnoučete není někdy jednoduché. Kamarád jich má patnáct a nedávno mi povídá: Tak máme zase kluka a oni ti mu dali takový zvláštní jméno, snad Lídl, nebo Albert?
Co to zase pleteš, táto, už si to jednou zapamatuj, jmenuje se Artur, upřesnila jeho žena.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
