Vděčím asi tisíci andělů za to, že tady jsem. A dál jako sportovec hrdě nosím českou vlajku
Český rozhlas Hradec Králové vám představí skvělého chlapa, člověka, který moc dobře ví, jak vypadají nejen boje sportovní, ale také ty skutečné. Válečný veterán z Afghánistánu, bývalý člen speciálních jednotek, paralympionik a sportovní střelec Dukly Hradec Králové Miroslav Lidinský je naším dnešním hostem.
Kde začít. Možná úplně od začátku. Jak jste se dostal k policii? Byl to váš sen pracovat u speciálních policejních jednotek?
Ta cesta byla velmi dlouhá, ale samozřejmě mě asi nejvíc ovlivnila vojna. Po vojně, když jsem nastoupil k tehdejší pohraniční policii, bývalá pohraniční stráž, nicméně už dohled nad státní hranicí převzali složky ministerstva vnitra, tak už mne policejní složky tolik nelákaly. Tak jsem se od toho odpíchl. Od pohraniční policie byl už jen krůček k tomu, abych se dostal na zásahovou jednotku Jihočeského kraje v Českých Budějovicích. Tam jsem nasbíral všechny potřebné zkušenosti k tomu, abych mohl jít dál.
Vy ale pocházíte z myslivecké rodiny, je to tak?
Přesně tak. Pocházím z lesnické rodiny. Bydleli jsme 21 let na bažantnici, takže vztah k přírodě i ke zbraním tam byl dennodenní. A jako kluk jsem si samopaly, stejně jako všichni Staňkováci, vyřezával velmi pečlivě. Také jsem za to sklízel náležitý obdiv od člověka, kterému dílna patřila. Takže to byl začátek.
Pod nohou mi na vojenské misi v Afghánistánu explodovala protitanková raketa. Opravdu se to běžně nepřežívá.
Miroslav Lidinský, válečný veterán z Afghánistánu, paralympionik a sportovní střelec Dukly Hradec Králové
Zkratka SOG mě zajímá. Co to je?
Je to Útvar speciálních operací Vojenské policie. Byl to útvar, který vznikl v době, kdy se začaly množit teroristické útoky ve světě, zejména po útoku na dvojčata v New Yorku se vytvořila jednotka, která byla něco mezi policejní a vojenskou. Ta měla za úkol zejména boj proti terorismu a ochranu našich zájmů a občanů v zahraničí. A další úkoly.
Úrazem se vám život ze dne na den otočí naruby, ale neskončí! Musíte se přizpůsobit a bojovat
Hostem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové je dnes Aleš Kisý, paralympijský atlet, reprezentant České republiky ve vrhu koulí a velký ragbyový srdcař. Jeho životním heslem jsou slova: Úrazem život nekončí!
Bylo těžké se tam dostat?
Velmi těžké. Protože síto, kterým procházeli všichni adepti, kteří byli draftováni ze speciálních složek policejních útvarů tajných služeb, bylo hodně pečlivé. Museli jsme projít velmi těžkými testy, ať už byly fyzické či psychologické a zdravotní, samozřejmě. To číslo příjmu se pohybovalo někde 70 až 90 ku jedné. Dá se říct, že z 90 uchazečů jeden prošel. Já jsem to štěstí měl.
V kterém roce jste se dostal do Afghánistánu právě s touto speciální jednotkou?
To byl rok 2007, kdy byl Útvar speciálních operací vyslán na plnění zvláštních úkolů pod britským velením do jihoafghánské provincie Helmand.
Vzpomenete si, jaké to bylo, když jste tam přiletěl? Jak na vás Afghánistán zapůsobil?
Vzpomínám si samozřejmě velmi jasně nejen na to, jak to probíhalo v Afghánistánu, ale i na to, jak se jednotka připravovala. Měli jsme velmi intenzivní výcvik. Jsem stále v kontaktu s bývalými kolegy, s mými kamarády, ale i vojáky z útvaru. Pravidelně se scházíme. Některé velmi těžké chvíle si člověk vybavuje, ty z paměti nevymažete. A naopak si zase velmi často společně vybavujeme veselé chvilky, které se tam třeba i udály.
Tak pojďme napřed k těm smutným. Co se stalo v onen osudný den, kdy jste utrpěl velmi vážné zranění.
Působili jsme v rámci britského uskupení jako jednotka, která měla možnost operovat samostatně. A v údolí řeky Hílmand jsme odhalili jedno místo, odkud odstřelovali tálibánští rebelové druhou stranu řeky. Na postupující britské jednotky stříleli rotační rakety. My jsme to místo lokalizovali, v podstatě jsme uzavřeli tři výstupy z údolí, kudy se dalo odjet, povolali jsme letectvo, byli jsme v kontaktu s dalšími jednotkami, které se stahovaly. Nicméně byl podniknut protiútok z jejich strany a po 20 až 30minutovém boji jsem šel kontrolovat zákopy, odkud byla vedena palba z jeskyní, kam jsme tuto tálibánskou skupinu zatlačili. A byla vystřelena protitanková raketa, která mi explodovala pod nohou.
Co je pro příslušníka zásahové jednotky důležitější? Fyzička, nebo psychická odolnost?
Zásahová jednotka Police ČR z Hradce Králové získala prvenství v extrémním policejním závodě Šumaman. Ve studiu máme dnes dva její členy a zeptáme se, co má zásahová jednotka na starosti, kolik má členů, jak probíhá výcvik? Co to vlastně obnáší být jejím členem? Jaký je rozdíl mezi URNOU a Zásahovkou?
Zázrak, že jste vůbec přežil. Protože taková protitanková raketa, to je asi pořádná rána, když bouchne.
RPG 7 je zbraň na ničení těžké obrněné techniky a díky tomu je to zbraň kumulativní, tedy propalná. Výbuch je směřován především jedním směrem. Mohu vděčit asi tisícům andělům za to, že tady jsem. Protože to se opravdu běžně nepřežívá.
Vy jste ovšem při tom válečném zranění přišel o nohu. Bojoval jste o ni s doktory celé dva roky, je to tak?
Je to tak, celý operační tým, který si mne převzal po návratu do vlasti do speciální péče, tak o tu nohu bojoval téměř dva roky. Až tím, že přišly velké záněty a další komplikace, tak jsme se rozhodli, že budeme nohu amputovat.
Co vás potom hnalo ke sportu? Protože to je neuvěřitelné. Vy jste začal golfem, tam jste hned dosáhl špičky, jste několikanásobným mistrem Evropy.
Je to tak, šestinásobný vítěz Světového poháru. Předtím jsem nikdy golf nehrál.
Ale to vám stejně nestačilo, protože jste se potom pustil do lyžování. A skončil jste až na paralympiádě v Pchjongjangu, neuvěřitelná cesta.
To lyžování začalo paralelně s golfem. Ten jsem začal hrát v roce 2008 po zranění, zkoušel jsem to. A lyžování jsem už měl trošku v krvi, protože jsem k lyžím vždy tíhnul. V roce 2010, když jsem se postavil poprvé na protézu, tak jsem začal lyžovat. Takže přes léto golf, přes zimu byly lyže.
Ale postavit se na protézu, to asi nebylo jen tak. A potom ještě se s ní postavit na lyže. Vzpomínáte si, co vám dělalo největší problémy?
Největší problémy mi dělalo chodit o francouzských holích, když jsem se někde opřel a zapomněl jsem, že nemám oporu v levé noze a udělal jsem krok. Tam byla spousta karambolů a spoustu pikantních věcí, jako vysypané špagety a rozházené prádlo, vylité kafe atd. Nakonec se přijde na spoustu vychytávek, jako že se člověk posunuje po čtyřech po zemi, nosí si v bytě batoh na zádech, atd. Všechno se to dá.
Jak se vám vedlo před rokem na paralympiádě v Pchjongjangu?
Věřil jsem si na rychlostní disciplíny. Musím říct, že jsem byl velmi zklamán, protože ve sjezdu, který jsme jeli jako první, mi v jedné ostré levotočivé zatáčce vyplo vázání, šel jsem na jednu lyži a do sítí. Takže jsem si svůj první paralympijský sjezd odbyl jako chycený kapr. A v ostatních disciplínách, kde se už přepočítávaly víc koeficienty a úroveň mých konkurentů byla mnohem vyšší, jsem byl kolem 20. místa.
Mistr Evropy ve skeetu si rád vystřelí i na divočáka. Miloš Slavíček oslaví celou povedenou sezónu
Senzační zlato získali začátekem srpna čeští sportovní střelci z Dukly Hradec Králové na evropském šampionátu v ázerbájdžánském Baku. Někdejší juniorský mistr světa Miloš Slavíček ovládl závod ve skeetu, když v dramatickém rozstřelu porazil olympijského vítěze z Ria Itala Gabriele Rossettiho. Česká výprava tak mohla slavit další vítězství, titul totiž již předtím vystřílet další královéhradecký brokař David Kostelecký, který ovládl trap.
Ovšem obrovský zážitek, dostat se ve sportu na ty největší hry, které vůbec na naší planetě jsou.
Byl to pro mne samozřejmě velký zážitek, byla to velká emoce. Já jsem si tam uvědomil jednu věc. Jednak se to pojilo právě s výročím, kdy před lety padl v boji můj kolega z Útvaru speciálních operací. Zrovna ten den se jel slalom a já jsem si uvědomil, že v podstatě znovu reprezentuji Českou republiku s vlajkou na rameni v uvozovkách, která byla stejně i na vojenských kombinézách. Vojáci hrdě nosili české vlajky na svých uniformách.
Ale vy teď pokračujete zase jiným sportem a to je sportovní střelba. Střílíte pod Duklou Hradec Králové. Je tam zase motivace, vrátit se na paralympijské hry v roce 2024 do Paříže? Chcete znovu zažít ten pocit a být na nejvyšší soutěži na planetě?
Motivace je obrovská. Ale ani ne tak směrem k paralympijským hrám jako spíš k tomu, že paratrap, tedy disciplína, ve které teď soutěžíme, broková disciplína pro tělesně a zdravotně postižené, je vlastně to samé jako olympijský trap, který střílí David Kostelecký, Jirka Lipták, Robin Daněk, všichni významní čeští reprezentanti, kteří mají velké úspěchy z mezinárodních závodů. Tak motivace je dostat se do, řekněme, světové desítky. Samozřejmě nemyslím vůbec na žádné medailové umístění, ale na to, aby se znovu v další disciplíně prostě objevily české barvy. Jsem moc rád, že právě tady v Dukle Hradec Králové mi jako novodobému veteránovi umožnili nadstandardní podmínky. Já tady mohu trénovat neomezeně a tím si tak trošku nad sebe zase dávám bič, protože je určitě potřeba vidět výsledky.
Tak vám ty výsledky moc přejeme, ať jsou co nejlepší.
Půjdu zase krůček po krůčku, protože se musím nejdříve dostat na mistrovství světa, to bude teď v říjnu v australském Sydney.
Přejeme vám, ať se to vše podaří, ať jste dál houževnatý a skvělý chlap. Moc děkuji za to, že jste k nám dnes zavítal. Moc pěkně se mi s vámi povídalo. Děkuji.
Díky za pozvání. Na shledanou.
Související
-
Ve sportovní a dynamické střelbě je nejlepší na světě královéhradecký policista Miroslav Zapletal
V listopadu 2017 se ve Spojených arabských emirátech v Abú Dhabí konal 2. ročník světových policejních her - 2nd USIP WORLD POLICE GAMES 2017.
-
Handicapovaní lyžaři z Janských Lázní se chystají na zimní paralympiádu do Pchjongčchangu
Trojice sportovců z Centra handicapovaných lyžařů bude v březnu reprezentovat Českou republiku na XII. zimních paralympijských hrách v jihokorejském Pchjongčchangu.
-
V zimě na monoski, v létě na golfu. Když se člověk po úrazu zastaví, musí to znovu rozjet dál
Naším hostem je Pavel Bambousek, nejlepší český handicapovaný lyžař současnosti, kterému se splnil sen. Před několika týdny se zúčastnil zimní paralympiády v Jižní Koreji.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
