Úrazem se vám život ze dne na den otočí naruby, ale neskončí! Musíte se přizpůsobit a bojovat

Aleš Kisý ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové
Aleš Kisý ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Hostem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové je dnes Aleš Kisý, paralympijský atlet, reprezentant České republiky ve vrhu koulí a velký ragbyový srdcař. Jeho životním heslem jsou slova: Úrazem život nekončí!

Aleši, vy jste náš úspěšný sportovec, paralympionik. Na kolika paralympiádách už jste byl? Já jsem to tak počítal a říkal jsem si, že jste asi za posledních 20 let žádnou nevynechal.
Ano, od roku 2004 jsem byl na každé paralympiádě. Takže to jsou čtyři.

Kvadruplegik Aleš Kisý, reprezentant České republiky ve vrhu koulí

Musíme říct našim posluchačům, co se vlastně tenkrát před těmi 20 lety stalo. Vy jste paraplegik?
Kvadruplegik.

Kvadruplegik. Jaký je mezi tím rozdíl?
Para jdou dvě a kvadra jsou čtyři. Takže já mám postižené všechny čtyři končetiny, jak ruce, tak nohy.

Lidé se mne ptají, jak to mají vozíčkáři se sexem. Tak říkám, podívejte se, mám čtyřletého syna, to znamená, že je vše OK.
Aleš Kisý, paralympijský atlet, reprezentant České republiky ve vrhu koulí

Přijel jste na vozíčku. Tak co se tenkrát v roce 1999 přihodilo?
Skok do vody, klasicky. V Trutnově se tenkrát otevřelo nové městské koupaliště a jeli jsme si to tam spolu s kluky vyzkoušet. No a nedopadlo to dobře. Jel jsem po klouzačce, odrazil jsem se po hlavě do vody a narazil jsem hlavou do dna. Hotovo.

Kvadruplegik Aleš Kisý, reprezentant České republiky ve vrhu koulí

To musí být těžké pro mladého kluka.
Tenkrát mi bylo 18 let. Ano, těžké, nevíte vůbec, co se děje. Ze dne na den ohromný zlom. Já jsem tenkrát hrál hodně fotbal, v pátek jsem byl ještě na tréninku a v pondělí už jsem nepřišel, protože jsem v neděli skočil. Takže se život otočí ze dne na den. A potom se v podstatě už jen přizpůsobujete.

Ale vy jste se vrátil zpátky do života. Říkal jste, že se musí člověk přizpůsobovat aktuálnímu dění, co se kolem něj děje. Ale přeci jen v hlavě to musí nějak zapnout a sepnout, že se člověk musí vydat dál.
Je to tak, já jsem měl výhodu v tom, že jsem byl hodně mladý, bylo mi necelých 19 let. A člověk v tom věku nemá nějaké závazky, nemá nějaký věci, které musí ustát, ať už to je třeba platba hypotéky, rodina a další takové věci. Já jsem byl začínající student vysoké školy. A podržela mě přitom rodina a tehdejší přítelkyně. To bylo asi základní.

Kvadruplegik Aleš Kisý, reprezentant České republiky ve vrhu koulí

Vy jste začal sportovat a věnovat se atletice až po tom nešťastném úrazu?
Já jsem hrál od svých pěti let fotbal, takže jsem byl zvyklý sportovat, byl jsem zvyklý být v kolektivu a několikrát v týdnu na tréninku. Ale trvalo dva, tři roky, než se člověk nějakým způsobem aklimatizoval. Než jsem si uvědomil, co chci dělat. V podstatě, když to řeknu natvrdo, nestihl se do té doby zabít. Začal jsem něco dělat, protože pár lidí vidělo, že mám sportovního ducha, tak jsem to prostě zkusil. Šel jsem na nějaký sportovní kurz a tam už se to rozjelo.

Kvadruplegik Aleš Kisý, reprezentant České republiky ve vrhu koulí

Vaše první paralympiáda, to byly řecké Athény v roce 2004.
Jel jsem tam na zkušenou, protože jsem začal dělat atletiku v roce 2003 a v podstatě rok nato byla první paralympiáda, kam se mi podařilo na poslední chvíli kvalifikovat. A jel jsem tam v podstatě s výsledky, které by mi nezaručily v ten moment žádnou medaili. To bylo opravdu jen na zkušenou. Můj výkon byl na tu dobu docela dobrý, ale samozřejmě jsme neměl možnost se dostat na medailové pozice. To až potom na dalších paralympiádách.

To jste už přivezl medaile?
Z Paralympiády ne. Říkají mi pan Bramborový, jsem čtvrtý. Já mám rád ta čtvrtá místa.

Ale medaile z různých mistrovství už potom nějaké byly.
Z mistroství světa, mistrovství Evropy, ano. To ano. V Berlíně v loňském roce 2018 stříbro.

Kvadruplegik Aleš Kisý, reprezentant České republiky ve vrhu koulí

Úžasné. Takže se vám daří?
Ale ano. Jenže to pořád není to zlato. Já říkám, budu mít zlato maximálně místo zubů.

Vy také jezdíte hodně i do škol, kde vyprávíte dětem. Je to možná taková trošku prevence, aby na sebe dávaly pozor, aby nedělaly zbytečně skopičiny, aby prostě neblbly, jako vy tenkrát na oné osudné skluzavce.
Není to něco, co bych dělal pravidelně, ale je pravda, že občas se mi někdo ozve. Ať už to jsou školy nebo určité firmy, které chtějí udělat jakýsi, nazvěme to retreat pro své zaměstnance. Jedu tam a vyprávím svůj příběh. Vyprávím, co se mi stalo, jak se to stalo, jak jsem žil před, jak žiji po úraze. A je to na jednu stranu prevence, na druhou stranu jim ukazuji, že tím život nekončí. Samozřejmě, je to úplně o něčem jiném. Život se vám otočí o 360 stupňů a musíte fungovat úplně jiným způsobem. Je ten život několikanásobně dražší, několikanásobně i časově náročnější. To, co jsem předtím dělal v řádech několika minut, teď dělám podstatně déle, atd. Je to prostě šílené.

Kvadruplegik Aleš Kisý založil i ragbyový oddíl

Jak na ten váš příběh reagují děti? Na co se vás třeba nejvíc ptají, co je zajímá?
Naposledy jsem byl základní škole, bylo to od 6. do 9. třídy s tím, že ty přednášky byly rozděleny. Měl jsem celkem čtyři. To znamená, nejdříve 6. třída, potom 7., 8., 9. třída. A pokaždé měly děti jiné otázky, logicky podle svého věku. Ty nejmladší ročníky zajímalo, kolik stojí vozíček a jak lezu do auta a takové věci. Samozřejmě potom u těch starších ročníků tam byly otázky, jak to máte se sexem a tyhle věci. A teď se na ně díváte a moc nevíte, co jim máte říct. Protože zaprvé tam mají svoje učitelky, a za druhé přeci jen, je jim nějakých 15, 16 let, tak to musíte nějakým způsobem zaobalit. Já vždycky říkám, podívejte se, mám čtyřletého syna, tak to znamená, že to funguje. Je to OK.

Ještě jsem si chtěl s vámi Aleši popovídat o spoustě dalších věcí, třeba o ragby. To je také vaše velká láska. Vy jste založili i ragbyový klub.
My máme základy v SK Nové Město nad Metují, ale trénujeme tady, v Hradci Králové.

Tak to Aleši necháme zase na příště. Moc rád vás opět v našem studiu přivítám.
Přijedu moc rád.

Aleš Kisý ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Děkuji Aleši, že jste k nám dnes přijel. Ať se vám daří, ať je i ta letošní sportovní sezóna pro vás úspěšná.
Teď začala, ale máme v listopadu mistrovství světa v Dubaji.

Budeme vám držet palce.
Super, díky moc. Na shledanou.

Spustit audio

Související