Musheři pečlivě celý rok připíjeli na prašan, závod psích spřežení Šediváčkův long může odstartovat
V úterý 21. ledna se opět po roce stanou Orlické hory dějištěm jednoho z nejkrásnějších a nejtěžších závodů psích spřežení v Evropě Šediváčkův long. Ten se letos pojede už po dvacáté sedmé a dvě tratě na 300 a 200 km po hřebenech Orlických hor opět prověří odolnost a připravenost nejenom dvounohých, ale hlavně těch čtyřnohých závodníků snad z 11 zemí světa.
Připraven je také povinný bivak na sněhu. O tom všem si povídáme s Kateřinou Dismanovou, organizátorkou závod, a s musherkou Danou Koňákovou. To jsou dvě dámy z Šediváčkova longu.
Jak to letos vypadá se sněhem v Orlických horách? Vím, že se vždy připíjí na prašan.
Kateřina Dismanová: Správně, tomu se musheři i čtyřnozí kamarádi věnovali pečlivě celý rok, takže je vše připraveno. Já jsem dodnes nenašla webové stránky nebo e-mailovou adresu, kam by se dalo napsat: "Hodně sněhu, prosím." Kdybyste na to někdo narazil, určitě mi dejte vědět.
Pro mě byl Šediváček výzva a jasná konečná. Mám teď o psí chlupy lepší život. A to si myslím, že mají při Šediváčkově longu všichni.
Kateřina Dismanová, organizátorka Šediváčkova longu
V Orlických horách je nádherná zima a letošní ročník bude určitě skvělý oproti loňskému, kdy mnoho sněhu nebylo.
Kateřina Dismanová: Nebylo a museli jsme bohužel v loňském roce třetí etapou skončit.
Čtěte také
Jak vy jste se dostaly k Šediváčkovi? Kateřino, vy už jste u těchto závodů 10 let, je to tak?
Kateřina Dismanová: Ano, letos to je pro mě desátý ročník. Já pocházím přímo z Deštného. A jak jsem se dostala k tomuto úžasnému závodu? Tady to musím prásknout. Už to bude 11 let, co jsem se potkala s Danou Konečnou na lyžování. Dana, to je jedna z hlavních organizátorů Šediváčkova longu. Byly jsme spolu tenkrát na pokoji a samozřejmě dvě matky, tak jsme od A do Z a zpátky probraly veškeré věci. A Dana nevinně říká, podívej se, ty máš také pejsky, začala jsi sice trpasličími jezevčíky, ale přijď se podívat, třeba tě to bude zajímat. A pro mě to byla výzva a jasná konečná. Mám teď o psí chlupy lepší život. A to si myslím, že mají při Šediváčkově longu všichni.
Celý podzim strávíme v blátě a ve špíně, když trénujeme. A pak je závod na sněhu pro nás za odměnu. Taková třešnička na dortu.
Dana Koňáková, musherka
Dano, vy jste musherka, jak dlouho už jezdíte Šediváčka?
Dana Koňáková: Šediváčka se účastním 10 let, také jsem v roce 2015 jela poprvé. Máme tak obě kulaté výročí. Jen jsem vlastně mezitím jednou nejela. Zítra závod startuje, takže opět pojedu se svojí psí smečkou. Doufám, že to nebude tak mokré jako loni, protože to jsme byli opravdu po kolena ve vodě. Věřím, že si letos užijeme sníh. Celý podzim strávíme v blátě a ve špíně, když trénujeme. A pak je sníh pro nás za odměnu. Taková třešnička na dortu. Snad to vyjde.
Čtěte také
Kateřina si připravila několik čísel. Můžeme se tedy podívat do vašich statistik?
Kateřina Dismanová: Letos se na 27. ročník Šediváčkova longu přihlásilo 119 závodníků, z toho 90 závodníků se spřežením. A tady dodám, že se nám sejde asi 700 pejsků, a když to vynásobíte čtyřmi tlapičkami, tak to je setsakramentsky hodně. A pak máme také přihlášeno 15 bikerů a 14 běžkařů s pejskem. Těšíme se všichni.
Jde o krásný, ale také opravdu náročný závod. Jak vypadá z pohledu mushera, Dano?
Dana Koňáková: Z pohledu mushera je určitě náročné připravit spřežení na to, aby dokázalo běžet čtyři dny v kuse. Běžet pět či šest hodin v jednom zápřahu, což je takový standard. Aby na to byli psi zvyklí. Takže v lednu, když už se blíží tréninky k vrcholu, tak je to opravdu hodně časově náročné skloubit s prací, s rodinou, se psy, vše dohromady. Samotný závod je už pak za odměnu.
Psí lídr je důležitý. Je potřeba, aby uměl jezdit, aby uměl hledat správné stopy, vybírat cesty a poslouchal povely. Je to takový volant.
Dana Koňáková, musherka
Jak jste se dostala k této ohromné lásce k pejskům a k mushingu?
Dana Koňáková: Přišla jsem k tomu jako slepej k houslím. Mně se vždy moc líbili psi, haskouni. Takže jsem si pořídila prvního pejska do bytu, první haskonku. A pak už to narůstalo, druhého pejska jsme pořídili k prvnímu, aby mu nebylo smutno. Pak trojkolku, aby se mohli vozit a jezdit, a potom už se to veze. Tříkolka byla málo na dva psy, takže jsme postupně pokračovali a zvyšovali množství psů a vybavení. Dnes je doma 10 pejsků, káry, saně a všechno možné. Je to vlastně životní styl. I první slovo našeho staršího syna bylo pes. Ze začátku jsem byla nadšená, ale když jsem to slyšela dvacetkrát za hodinu, všechno bylo pes, tak to bylo trošku horší.
Poctivě se tedy připíjelo celý rok na prašan, takže sněhu je více než loni. Ale není ho zase tolik, jak by bylo potřeba. Takže došlo v organizaci závodu k drobným změnám.
Kateřina Dismanová: Přesně tak. Včera odpoledne chlapi projížděli trasy a zjistili, že pokud chtěli začínat první etapou třístovkářů, tak ti měli jet z parkoviště dole v Deštném v Orlických horách, ale bohužel nemáme jak ty mushery nahoru dostat. Oněch pět spřežení třístovkářů a dva bikery. Takže jsme museli udělat změnu. Nebude zahájení na parkovišti v Deštném v Orlických horách naproti sjezdovkám, ale přesuneme ho dolů do základního tábora na Jedlovou u Kristýny.
Co prožívá musher, když jede v tom krásném bílém sněhu, Dano?
Dana Koňáková: Absolutní idylu a pohodu. Už se nemůžu dočkat. Pojedu se spřežením osmi psů. Vůdce smečky jsem samozřejmě já, zatímco lídr je první pejsek, který zatáčí na povely mushera. Já mám čtyři pejsky, kteří jsou vepředu schopni běhat na závodech. A točím je podle toho, kdo je zrovna na tom lépe, komu se více chce a kdo má lepší den.
Čtěte také
Role lídra je velmi důležitá. Vás prý jednou lídr smečky dokonce zachránil na závodech v Alpách ve vánici.
Dana Koňáková: Ano, to byl závod v rakouských v Alpách. Když jsme přejížděli hřebeny, padla mlha a já vůbec neviděla trať, bylo tam nafoukáno a naváto, vůbec jsme nevěděli, kde jsme. Jediné, co se mi honilo hlavou, bylo, že den předtím nás nepustili do kopců kvůli lavinovému nebezpečí. A najednou jsem nevěděla, kam mám jet, musela jsem to nechat na psech a Iriska, má úžasná fenečka, najednou zahnula doprava dolů z kopce a už jsme se řítili z Alp dolů. Naštěstí to věděla mnohem lépe než já, já bych bývala jela rovně a skončili bychom opravdu špatně. Zatímco ona nás bezpečně dovedla do tábora. Takže psí lídr je opravdu důležitý. Je potřeba, aby uměl jezdit, aby uměl hledat správné stopy, vybírat cesty a poslouchal povely. Je to takový volant.
Kolik kilometrů vás letos čeká v Orlických horách?
Dana Koňáková: Já letos jedu trať 200 km.
Možná bychom mohli zmínit, že jsou to závody psích spřežení, ale každý návštěvník si může přivést i toho svého čtyřnohého kamaráda.
Kateřina Dismanová: Pokud si ho přivedete, měl by být očkován a každopádně pod kontrolou na vodítku. Pokud tedy máte pejsky, vezměte je klidně s sebou, ale dbejte prosím všech pokynů pořadatelů, aby se nic nestalo vám, ani vašemu pejskovi.
Tak si obě užijte letošního Šediváčka. Šediváčkův long startuje v úterý 21. ledna v Orlických horách. Pozvaly vás musherka Dana Koňáková a za organizátory Kateřina Dismanová.
Související
-
Husky má vzhled vlka, huňatý liščí ocas a svéhlavou kočičí povahu, říká chovatelka Petra Plisková
Petra Plisková má za sebou už téměř třicetiletou chovatelskou zkušenost a v Holetíně na Vysočině provozuje mezinárodní chovatelskou stanici, kde chová sibiřské husky.
-
Sibiřský husky je nerozbitné zvíře. S nimi je pořád můj život v pohybu. A to je nádhera
Od úterý 22. ledna do soboty 26. ledna se v Orlických horách pojede letošní mezinárodní etapový závod psích spřežení Šediváčkův long. Letos to bude už po třiadvacáté.
-
Láska k psům spojila cesty Zdenky a Václava. Životní parťáci a rodina nejen pro musherské závody
Mushing a láska k pejskům, kteří v závodech psích spřežení svého člověčího parťáka nikdy nenechají na holičkách. Našimi hosty jsou Zdenka Dušková a Václav Zetek z Náchoda.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka