Hradečtí učitelé i studenti čerpají zkušenosti na univerzitách v USA. Chtějí se podívat i do Turecka
Dnes přišli do rozhlasového studia hosté z Univerzity Hradec Králové, aby nám připomněli mezinárodní spolupráci Katedry anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové s univerzitou v americkém Ohiu, kam už od roku 2017 jezdí hradečtí studenti i učitelé sbírat zkušenosti.
O všem si povídáme s odbornou asistentkou na Katedře anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové Věrou Tauchmanovou a studentkami Veronikou Malinovou a Eliškou Frydrychovou.
Pojďme nejdříve připomenout o jakou spolupráci se jedná.
Věra Tauchmanová: S univerzitou v americkém Ohiu jsme navázali spolupráci před osmi lety. Osm let tam jezdí naši učitelé i studenti. Někdo se tam občas i zamiluje, takže se tam zase vrací. Na Martina, co tam bylo loni, mohu prozradit, že nechal v USA nejenom akademické srdce, ale i to své osobní. Už se tam plánuje postupně stěhovat. Ale myslím, že každý se vrací s úsměvem, s nadšením, obohacen o zkušenosti. Tady holky tam odjely v září na dva měsíce. A pořád opravdu září.
Každý se vrací s úsměvem, s nadšením, obohacen o zkušenosti. Tady holky odjely do Ameriky v září na dva měsíce. A pořád opravdu září.
Věra Tauchmanová, odborná asistentka Katedry anglického jazyka a literatury PdF UHK
Pojďme představit tamní univerzitu Findlay. Je podobně velká jako naše hradecká? Jak to tam vypadá?
Věra Tauchmanová: Je podobně velká, co se týče počtu studentů. Jinak je úplně jiná, co se týče vzhledu. My máme v Hradci několik vysokých budov, oni tam mají takovou malou vesničku. Místo kolejí mají malé baráčky, tam sídlí i jednotlivá oddělení. Takže na naše poměry je to velká univerzita, ale co se týče Ameriky, tak tvrdí, že jsou malá univerzita jenom o pár studentech. Tedy ta měřítka jsou opravdu rozdílná.
Čtěte také
Jaké byly ty dva americké měsíce? Dva měsíce jste tam byly.
Veronika Malinová: Byla to ohromná nálož zkušeností a inspirace. Já studuji učitelství pro střední školy, takže jsem si tam nabrala spoustu inspirace, co bych chtěla dělat v mých budoucích vyučujících hodinách. Ale objevila jsem tam i věci, které bych osobně dělat nechtěla.
Jaké věci se v Americe tedy dostávají do výuky učitelů a co vy byste nechtěla?
Veronika Malinová: Dobře, tak pojďme začít tím negativním. Takový základ už je, že přijdete ráno do hodiny a je tam přítmí. Nejsou roztažené žaluzie, umělé světlo po celou dobu dopoledního vyučování. Takže když potom vyjdete ze školy, úplně vám sluníčko spálí oči. Já bych tam rozsvítila. A když jsme to říkali studentům, měly jsme vždy připravenu také prezentaci o české kultuře, jak by probíhal den u nás v české škole, že bychom nejdříve rozsvítily, roztáhly žaluzie, vzaly bychom si pantofle, tak na nás tamní studenti koukali, že to snad není možné. To by nikdy neudělali. Byli velmi překvapení.
Byla to ohromná nálož zkušeností a inspirace. Nabrala jsme věci, co bych chtěla dělat tady. Ale objevila jsem i to, co bych dělat nechtěla.
Veronika Malinová, studentka Katedry anglického jazyka a literatury PdF UHK
Eliško, co vy byste nedělala?
Eliška Frydrychová: Já studuji učitelství pro mateřské školy, takže jsme to vnímala spíše z didaktického hlediska. A tam bych neřekla, že by se dělalo něco, co by se mi nelíbilo. Ale velmi mne překvapila tamní strava. Protože děti dostaly k odpolední svačince tortillové chipsy a to se mi vůbec nelíbilo. Z toho jsem byla obrovsky překvapená. Paní učitelka se mě snažila uklidnit, že mají nového dodavatele a že se tohle běžně neděje, ale vůbec jsem jí to nevěřila. Ale jinak se mi tam ve školkách moc líbilo.
A co se vám tedy v Americe líbilo a zavedly byste to i u nás?
Eliška Frydrychová: Mně se moc líbila americká vřelost. Kamkoliv jsme přišly a řekly jsme, že jsme z Česka, tak jsme byly hned vítané. Ptali se nás, jaké to je, jaké jsou rozdíly atd. Celkově bych řekla, že se mi moc líbilo, kolik tam žije cizinců. Máte tak větší rozhled. Můžete se podívat do jiných kultur, něco nového zjistit. U nás v Česku tolik cizinců není. A tohle jsou zrovna věci, které mě moc baví. To se mi opravdu líbilo. Ta pestrost Ameriky.
Moc se mi líbí americká vřelost, všude jsme byly vítané. A líbí se mi, kolik tam žije cizinců. Můžete se inspirovat jinými kulturami.
Eliška Frydrychová, studentka Katedry anglického jazyka a literatury PdF UHK
A Veronika?
Veronika Malinová: Musím souhlasit s Eliškou. I z toho didaktického pohledu se mi líbilo velmi otevřené vyučování, otevřená diskuze. Líbí se mi, že se dětí neustále ptají na jejich názor, líbí se mi, že se u nich snaží vykrystalizovat kritické myšlení, to je skvělé. To si myslím, že na českých školách moc chybí. A líbilo se mi, že nejdříve se jde praxe a pak se teprve učí teorie. V Evropě je to naopak, nejdříve teorie a pak praxe. A pro mě, jako budoucí učitelku jazyků, bylo lepší jít nejdříve do praxe a pak teprve biflovat teorii. A to v Americe funguje úžasně.
Čtěte také
Co obyčejný život? Jak tam o vás bylo postaráno?
Eliška Frydrychová: Bylo o nás postaráno úplně perfektně. Připadaly jsme si jako VIP hosté. Byly jsme ubytované ve vlastním domě, jen pro nás dvě, což byl velký šok. A za ubytování jsme ani nemusely platit, což bylo velmi příjemné. Všude nás vozili učitelé z univerzity, takže jsme si připadaly jako královny. Bylo to příjemné, i když zároveň přicházíte o vlastní svobodu. Pořád jsme se musely ptát, jestli nás někdo odveze, protože jsme neměly vlastní auto. A bez auta se bohužel po městě nikam nepodíváte. Ale postaráno o nás bylo opravdu perfektně.
Tato americká univerzita v Ohiu ovšem není jediná, se kterou vaše katedra spolupracuje. Je to tak, paní asistentko?
Věra Tauchmanová: Teď právě rozjíždíme spolupráci s univerzitou na Floridě. Pokud by se to povedlo, tak by to mohlo být propojeno i se sluníčkem, případně s výlety na Bahamy a dalšími milými záležitostmi. Ale teď vážně. Rozvíjíme tam spolupráci s profesorem Boringem, který je držitelem Fulbrightova stipendia. A já trošku navážu na Verču, která hovořila o tom kritickém myšlení. Protože v Americe mají akademici opravdu velmi úzký záběr toho, čemu se věnují. A cokoliv kolem sebe vidíte, se dá potom nějakým způsobem použít k výuce, k rozvoji kritického myšlení. Je to tedy úplně jiný pohled na školní pomůcky a na organizaci hodin právě v ohledu kritického myšlení. Věřím, že se tato spolupráce bude dál pozitivně rozvíjet.
Já vždy studentům říkám, hlavně, ať jezdí do světa, když je ta možnost. V uvozovkách říkám, ať vás tady ani nevidím.
Věra Tauchmanová, odborná asistentka Katedry anglického jazyka a literatury PdF UHK
Slyšel jsem ale také něco o Turecku. Te tam také navazujete nějaké kontakty.
Věra Tauchmanová: To je aktualita, byla jsem tam na stáži na podzim. Děvčata byla v Americe a já jela na druhou stranu, do Turecka. Oni by velmi chtěli rozšířit spolupráci s evropskými univerzitami, pro ně to je také možnost nějakým způsobem vycestovat. Tamní univerzita je daleko v tureckých horách, ale v květnu bychom se měli zase vidět a řešit potenciální možnosti spolupráce. Což si myslím, že by byl krásný kontrast jak pro studenty, tak i pro pedagogy. Poznat školství amerického a úplně jiného, takového asijsko-arabsko-evropského stylu. Zasadit si vše do kontextu a vybrat z toho to nejlepší.
Já vždy studentům říkám, hlavně, ať jezdí do světa, když je ta možnost. V uvozovkách říkám, ať vás tady ani nevidím.
Našimi hosty byly Věra Tauchmanová, odborná asistentka na Katedře anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, a studentky této fakulty Veronika Malinová a Eliška Frydrychová. Děkuji za rozhovor. Ať nasbíráte ve světě co nejvíce krásných zkušeností.
Související
-
Nezapomenutelný zážitek! Filip Oborník strávil tři měsíce na stáži ve výzkumném ústavu na Floridě
Student aplikované informatiky na Fakultě informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové Filip Oborník měl možnost pracovní stáže ve Spojených státech amerických.
-
Cenné zkušenosti a kontakty na spoustu přátel přivezla Dominika Kalenská z lékařské stáže v Brazílii
Studentka medicíny Dominika Kalenská byla před dvěma lety mezi prvními mediky, kteří dobrovolně pomáhali v počátcích pandemie covidu s testováním a odběrem vzorků.
-
Z Japonska bych k nám přenesl pokoru lidí. Abychom víc respektovali jeden druhého
Antonín Kobliška studuje navazující magisterský obor Fyzikální měření a modelování na Přírodovědecké fakultě Univerzity Hradec Králové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.