V zimě na monoski, v létě na golfu. Když se člověk po úrazu zastaví, musí to znovu rozjet dál
Naším hostem je Pavel Bambousek, nejlepší český handicapovaný lyžař současnosti, kterému se splnil jeho sen. Před několika týdny se zúčastnil zimní paralympiády v Jižní Koreji. Jaké to bylo a jak se mu v Pchjongčchangu líbilo a dařilo? Na to všechno se ho určitě zeptáme.
Tak jaké to bylo Pavle? Já jsem říkal splněný sen. Platí to?
Platí. Ta atmosféra na Paralympiádě je nesrovnatelná s jakýmkoliv jiným závodem. Vidí se tam všichni sportovci nejen lyžaři, my se potkáváme během celé sezony, takže my se celkem známe. Ale opravdu je skvělé, že je tam spousta dalších sportů, spousta dalších sportovců. Atmosféra tam je opravdu jedinečná.
Lyžování asi máte rád už od malička, ne? Jako kluk jste lyžoval?
Přesně tak. Lyžoval jsem od malinka. Potom, když se do Čech dostal i snowboard, tak jsem se věnoval i tomu. Snažil jsem se to kombinovat. A po úraze byla jasná volba, že ten sníh by se mi líbil. Tak jsem zjišťoval, co a jak jde. Našel jsem monoski a od té doby se tomu věnuji.
Můžeme říct, jak se stal onen osudový úraz? To bylo někdy v 17 letech. Klukovina asi.
Přesně tak, v 17 letech. Klukovina, po které následoval pád z poměrně velký výšky a poranění páteře a míchy.
V 17 letech to musela být hodně drsná věc pro mladého člověka, který by chtěl spíš řešit holky a zatím musel řešit invalidní vozík.
Tak ono v tu chvíli vám nic jiného nezbyde. Zkrátka vyřešit se to musí. To se člověk zastaví a nějakým způsobem rozjede dál.
Za jak dlouho jste pak začal zase sportovat? To asi nešlo hned. Nejdřív musely být nějaké rehabilitace.
Tak ono se do jisté míry trénuje už při těch rehabilitacích. Už se to dá přirovnat k nějaké sportovní přípravě. A ono to opravdu plynule přejde v ten sport.
Vy jste byl nějakou dobu na vozíku, ale podařilo se vám dobře zrehabilitovat, chodíte o berlích.
Měl jsem poměrně štěstí na celý ten úraz, takže se to povedlo dát aspoň do chůze o francouzských holích. Přesto vozík úplně neodkládám daleko, zkrátka tu a tam se hodí.
Vy ho neodkládáte hlavně při golfu, protože to je také sport, který vás hodně baví. Tam používáte speciální, který vás jakoby postaví a vy potom můžete pořádně švihnout holí. Je to tak?
Je to opravdu takový robustnější elektrický vozík, upravený tak, aby zvládal terén golfových hřišť. A má skvělou funkci a to je vertikalizace. Vozík dokáže člověka sám postavit do vzpřímené polohy, kde se nemusí rukama ničeho držet a o něco se opírat. A může plnohodnotně švihat golfovou holí.
Ono se to nezdá, ale odpálit takových 200 míčků, to dá pořádně zabrat i člověku bez nějakého pohybového omezení.
Ano je to přesně tak.
Ale vy golf hrajete opravdu profesionálně v české reprezentaci. Je to tak?
Tak ona ta česká reprezentace dost často uvádí právě pojem profesionálně, já si pod profesionalitou představuji to, že se člověk opravdu může věnovat jen tomu a nemusí chodit do žádné práce a tak dál. Tedy po této stránce profesionálně určitě ne, ale, na co nejvyšší sportovní úrovni.
Baví vás víc golf nebo lyžování? Ono se to dá samozřejmě kombinovat, v zimě na lyžích, v létě na greenu.
Je to tak. Zima, léto, takže mi přijde, že se to hezky doplňuje, tyto dva sporty.
Nedávno jsem tu už jednoho monolyžaře měl, a to byl Pavel Dvořák ze Svobody nad Úpou. Znáte se?
Já dokonce vím, že teď právě Pavel Dvořák poslouchá.
Čtěte takéOdmala se pokouším přizabít na všem, co jede. Směje se monolyžař a srdcerváč Pavel Dvořák
Tak ho zdravíme! Můžeme popsat monolyže? Je to taková skořepina, v které je člověk usazený, jedna lyže a hůlky jako další dvě postranní lyže.
Ano. Takové menší hůlky s malými lyžičkami do rukou právě pro pomáhání se stabilitou. A pod zadkem máte takový drobný rám s nějakým tlumičem, který nahrazuje funkci kolen. A opravdu je tam připnutá jedna klasická lyže, takže není potřeba nějaká speciální lyže, kterou by člověk někde dlouho sháněl. Opravdu pro závody máme stejná pravidla pro lyže jako to, co vídáme ve světovém poháru.
Připomeňme vaše největší úspěchy, který si ceníte. Kromě olympiády, protože to je možná pro každého sportovce asi ta nejvyšší meta. Pochlubte se!
Poměrně se mi zadařilo letos úplně na konci sezony po návratu z Koreje. Byli jsme jen pár dní doma a hned jsme odjížděli na finále Evropského poháru do Švýcarska. A tam se mi hned v prvním závodě v Super-G podařilo obsadit druhé místo. To mi udělalo radost. Následovala kombinace, která se skládá z dalšího Super-G a z jednoho kola slalomu. Tam jsem znova zajel Super-G na druhé místo, ale bohužel slalom už nedopadl. A ještě jsem si přivezl páté místo z obřího slalomu a skvělé body pro ranking do světových tabulek. Takže konec sezony za mě super.
Vy jste Pavle ale nebyl letos v Jižní Koreji poprvé. Už jste tam byl před rokem?
Loni, je to takový testovací závod celého toho sportoviště i realizačního týmu, tak v Pchjongčchangu probíhalo finále Světového poháru. A aby se odzkoušela sportoviště, jestli je vše připraveno a bude vše fungovat. Aby i ti pomocníci a dobrovolníci kolem si to zažili. Aby pak ta paralympiáda měla opravdu hladký průběh.
Jaké tam byly tratě?
Mně se celkově to středisko strašně líbí. Ta trať je pestrá, není to jen nějaká rovinka jak na dálnici někde vysekaná v lese. Je to opravdu členité. Terén i to vybavení, za mě skvělý resort.
Jezdili jste na těch tratích, jako olympionici předtím na olympiádě?
Ano. Tam co olympionici jezdili rychlostní disciplíny. Tedy sjezdy, super-G a kombinace. Přesně na tom samém místě jsme to odjeli i my.
A jak to bylo s vaší zlomenou nohou? Kolem Silvestra jste si zase zalumpačil a dělal klukoviny?
Dělal jsem takovou klukovinu, že jsem prostě upadl. A zlomil si nohu.
Bál jste se o ten start na paralympiádě?
Určitě, ten začátek, co jsem se dozvěděl, jak moc je noha zlomená, že mě čeká operace a nějaké šrouby, tak ty myšlenky byly opravdu všelijaké, jestli se to stihne, nestihne. Nakonec se vše povedlo, noha se stihla zahojit aspoň do stavu, abych s ní mohl odletět a mohl absolvovat paralympiádu.
Klobouk dolů před vámi.
Ona je zase výhoda toho mého handilyžování, že zkrátka ta noha tam není zase až tak důležitá.
Jak jste dopadli, vy handilyžaři? Jeli jste totiž tři za centrum v Janských Lázních.
Ano, za Centrum handicapovaných lyžařů z Janských Lázní jsme startovali tři. Mirek Lidínský, Anička Pešková a já. Teď si nejsem jistý, jestli ta umístění opravdu vysypu přesně z hlavy.
Tak vy jak jste dojel?
Já jsem dojel na 19. místě ve sjezdu, 20. místo pak v Super-G. Nejlépe se mi povedla superkombinace, kde jsem obsadil 14. místo.
Gratulujeme. Jaké jsou vůbec podmínky pro trénink handicapovaných lyžařů u nás? Myslím, že to není nasměrované úplně nejhorším směrem. Přesto, když se podíváme za naše hranice a nemusíme zrovna na západ do Německa, Francie a tak dál, ale i třeba v Polsku příprava vrcholových sportovců, i když jsou handicapovaní, tak je opravdu posunutá o dost dál. Jak po materiální, tak po finanční stránce. Takže uvidíme, kam se to dokáže posunout tady v Čechách. Jestli budou opravdu srovnatelné podmínky pro sport jako mají naši soupeři z ostatních států.
Tak ono to není jen u handicapovaných sportovců, ale my jsme to koneckonců viděli i na olympiádě u našich skokanů, co se týče vybavení a helem a pomůcek, které potřebují. Zastavme se ještě v Pchjongčchangu, co vás nejvíc zaujalo, možná překvapilo?
Ono to okolní dění nebylo úplně moc času. Tím, že jsem absolvoval všech 5 disciplín, tak ten program byl opravdu časově strašně nabitý. A volného času bylo minimum. Ale co mi přišlo docela zábavné, tak byl robot, který tam popojížděl mezi obchůdkama a udělal vám foto na památku, kde jste si mohli vybrat nějaké motivy. A hlavně na něm bylo strašně zábavné, že si s vámi mohl taky popovídat, poměrně omezeně, ale přeci jen.
A co vám říkal?
Zeptal se mě, jak se mám, zkrátka opravdu takové ty běžné fráze. Ale komunikoval jako člověk, takže to bylo úsměvné. Dokonce vás klidně potom kus doprovodil, když jste ho požádali. Bylo to opravdu vtipné.
A reagoval na vás, když jste mu něco řekl? Nebo má jen ty naučené větičky?
Určitě měl nějakou takovou svou komunikační smyčku a opravdu zareagoval, když jste mu řekli: a můžeš jít se mnou? Tak s vámi normálně odešel. Věděl, co má dělat.
Co vás čeká teď, Pavle? Lyžařská sezona už skončila. Asi se vrátíte na green, ne?
Ano, už je to dost aktuální, protože v neděli začíná naše česká handigolfová série prvním turnajem na Pyšelích, Loreta Pyšely. Tak jsem zvědavý, co ty greeny řeknou na mou aktuální golfovou formu. Těším se i na další turnaje, kterých bude letos zase velká spousta. Tak doufám, že nepřijde žádná další zlomenina a všechno proběhne tak, jak si představuji.
Moc vám v tom držíme palce. Ať se vám všechno v životě už jen daří. Jste velký borec a možná inspirace pro mnoho dalších lidí.
Moc děkuji.
Související
-
Handicapovaní lyžaři z Janských Lázní se chystají na zimní paralympiádu do Pchjongčchangu
Trojice sportovců z Centra handicapovaných lyžařů bude v březnu reprezentovat Českou republiku na XII. zimních paralympijských hrách v jihokorejském Pchjongčchangu.
-
Neslyšící Jakub Nosek se i přes svůj handicap projel bobem na olympijských hrách v Pchjongčchangu
Reprezentant v jízdě na bobech a účastník Zimních olympijských her v Pchjongčchangu Jakub Nosek se dokázal i přes svůj handicap probojovat na olympijské hry.
-
Open skies for handicap nabídl postiženým pohled na svět z...
Proletět se letadlem se většině z nás určitě nepoštěstí každý den, ale rozhodně je pro nás takový let o dost snadnějším cílem než pro postižené lidi. A právě pro ně...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
