V dabingu by měl herec vždy splynout s postavou a nic jí neukrást. Naopak jí ještě něco málo přidat
Naším hostem je Milena Dobrovolná, herečka a dabérka, která tráví velkou část svého profesního života v dabingovém studiu, ať už u mikrofonu, nebo jako dabingová režisérka. Podílí se na tvorbě českého znění mnoha zahraničních filmů a seriálů a moc dobře ví, jaké to je dát postavě emoci a výraz jen pomocí hlasu.
A zeptáme se také na její zpívání s pardubickým JK Bandem. Jak se máte? Teď jste si tady prozpěvovala spolu s Helenou Vondráčkovou. Už na vás působí předvánoční čas?
Už ladím vánoční atmosféru. V neděli máme koncert s naším JK Bandem v Kulturním domě Hronovická v Pardubicích, takže pokud máte čas, přijďte. A bude to trošku speciální, protože poprvé s námi bude hrát můj syn Tonda jednu písničku na bicí. Musím říct, že jsem na něj moc pyšná.
A jaký je váš vztah k Hradci Králové?
Větší, než si možná mnoho lidí myslí, protože moje maminka pochází z Hradce Králové a žije tu velká část mé rodiny, má teta, strýc, bratranci a jejich rodiny. Já jsem tady chodila na vysokou školu, náš syn se tady narodil, můj manžel zde měl svoji první práci. A teď dokonce sem Tonda jezdí do střední školy.
Na své práci miluji práci s hlasem. S tím se dá opravdu kouzlit a čarovat. Nejvíc mě baví, že mohu vdechnout život nějaké postavičce.
Milena Dobrovolná, herečka, dabérka a zpěvačka
To mi tedy řekněte, proč bydlíte v Pardubicích?
Na to jsem se zapomněla doma zeptat.
Čtěte také
Pojďme k vaší profesi, kterou je dabing. Nádhera práce. Jak jste se k němu dostala? Vy jste vystudovala herectví? Vím, že jste také hrála v Národním divadle.
Dokonce v obou národních divadlech, v Brně i v Praze. Herectví jsem ovšem nestudovala a k dabingu jsem se dostala přes překlady, protože mám vystudovanou angličtinu a začala jsem překládat. V jednom seriálu se objevily písničky a majitel studia mne poprosil, že by je potřeboval otextovat. Tak jsem si řekla, že to zvládnu a začala jsem textovat. Jenže on pak říkal, kdo nám to ale nazpívá? A já jsem zrovna mohla, takže jsem začala v dabingu. Mám jeden úžasný zážitek, když jsem zpívala v Praze v jednom studiu, vedle se natáčel seriál Živí mrtví. A přiběhl úplně šílený zvukař, že mu chybí nějaký repliky, jestli tam není někdo, kdo by mu to nadaboval. Viděl mě a říkal, pojďte. Šla jsem vedle, tam jsem řekla pár vět a už jsem u toho zůstala.
Jak jste se tedy dostala k herectví, když jste ho nestudovala?
Přes konkurs. Šla jsem na konkurs a asi jsem se líbila, takže mě pak obsadil Vladimír Morávek nejprve do Národního divadla v Brně, kde jsem hostovala v opeře Rusalka, měla jsem tam tanečně hereckou roli. A potom mi z Národního divadla v Praze, že by mě pan Morávek chtěl ještě ve Švandovi dudákovi, což byla krásná opera. Musím říct, že si obou těch zkušeností velmi vážím.
Musíte hrát s herečkou, sledovat řeč jejího těla, její emoce a přes váš hlas jí půjčujete novou identitu. Ale zároveň musíte jít s ní.
Milena Dobrovolná, herečka, dabérka a zpěvačka
Jaká byla vaše první role v dabingu?
Dabovala jsem malou holčičku v seriálu Nela, princezna rytířka. A pak jsem taky dabovala kočku. Mňau!Čtěte také
Je to dar, převtělovat se do různých postav, které vidíte na obrazovce a musíte jim dodat svým hlasem celistvost.
Je to těžší, než si lidé myslí. Ale já na té práci miluji právě práci s hlasem a že mohu využívat své zkušenosti nabyté ve zpěvu. S naším hlasem se dá opravdu kouzlit a čarovat, to mě nejvíc baví, že mohu vdechnout život nějaké postavičce. U kresleného filmu je to trošku jiné než u hraného filmu, kde musíte hrát s tou herečkou, musíte sledovat řeč jejího těla, její emoce a přes váš hlas jí půjčujete novou identitu, ale zároveň musíte jít s ní. To mě moc baví.
Máte pěveckou průpravu a zpíváte s velkým big bandem. Pomáhá vám to při dabingu?
Stoprocentně ano, protože pokud dobře znáte svůj hlas a víte, jaké má limity, tak potom víte, co si s ním můžete dovolit.
Moc vás baví zpívat s big bandem?
Naplňuje mě to a mám to moc ráda, hlavně ten kolektiv je skvělý. Je to taková má druhá rodina.Čtěte také
A ke zpívání jste se dostala jak?
To už je strašně dávno, to mi bylo asi tak šest nebo sedm let a rodiče mě prostě vzali do hudebky a řekli, budeš zpívat. Zpívání bylo dříve než herectví.
A v dabingovém studiu jste také pečená vařená.
Trošku si to hlídám, abych nebyla úplně přepracovaná. Já si zásadně všechny filmy, které v dabingu vyrábíme a točíme, režijně připravuji a upravuji sama. Úprava dialogů je poměrně těžká disciplína, protože to obnáší veškeré okódování tzv. všech replik, které herci říkají. Já je musím okódovat, to znamená, přesně hercům říci, na které vteřině říkají jakou větu. Musím do textu zanést všechny heky, smíchy, dechy, protože to se také dabuje. A samozřejmě musím upravit jazyk, zkontrolovat češtinu, dávat si pozor na tykání, na vykání, na spisovnost a na slangové výrazy. Upravit věty tak, aby to opravdu sedělo charakteru té postavy. A to si všechno připravuji sama.
Jste profík, co říkáte na mistrovský dabing Františka Filipovského?
Tahle stará škola, je to vidět i na hercích, které si zvu ze starší generace, to je opravdu poctivá, dobrá herecká práce. A někteří mladí herci se to chtějí naučit, jiní ne, to pak záleží na tom, kam se ten člověk chce vrtnout. Ale pokud chcete dělat opravdu dobrou hereckou práci, tak to samozřejmě obnáší i všechny heky, smíchy, dechy, jít s postavou, herecky ji ztvárnit. Myslím si, že metou dabingového herce je splynout s postavou a nic jí neukrást. Naopak jí ještě něco málo dát.
Říká náš dnešní host Milena Dobrovolná. Moc děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
