Práce s hlasem je hodně o duši, ale samozřejmě také o technice. Na to si člověk musí dávat pozor

Pavel Neškudla ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové
Pavel Neškudla ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Před několika měsíci měl v našich kinech premiéru film Davida Baldy Narušitel. Představitel jedné z hlavních rolí, herec pražského Divadla v Dlouhé, ale jinak Hradečák Pavel Neškudla, je dnes hostem Českého rozhlasu Hradec Králové. 

Máte už divadelní prázdniny? Platí, že herci mají divadelní prázdniny stejně jako školáci školní?
Víceméně to tak platí. Samozřejmě o prázdninách se hrají festivaly, nebo se natáčí, je to ideální čas pro filmaře, protože tam nejsou bloky divadelních závazků. Ale prázdniny já mám, v červenci si užívám prázdniny, v srpnu zase začínám pracovat.

Pavel Neškudla ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Trošku vás podezřívám, že jste si herecké povolání vybral, abyste mohl mít prázdniny, ne?
To mě tedy doteď nenapadlo. (smích) Než jste to řekl, tak mě to nenapadlo.

Před kamerou si musíte dávat pozor, aby to nebylo moc velké. Je dobré se v herectví mírnit.
Pavel Neškudla, herec pražského Divadla v Dlouhé

Jaká byla vaše cesta k herectví? Bylo to tak, že byste si už jako kluk recitoval básničky?
V Hradci Králové bylo tehdejší Divadlo Jesličky, teď je to Divadlo Jesličky Josefa Tejkla, tam chodil hrát můj velmi dobrý kamarád. A dvě učitelky z oné ZUŠky přišly k nám na základku, což bylo na Pouchově, myslím, že jsem byl v 8. třídě, udělat nábor, že divadlo shání lidi. Byly talentové zkoušky, přihlásil jsem se, říkal jsem si, proč ne. A vlastně během chvíle jsem si divadlo zamiloval a zůstal jsem tam spoustu let. Celou střední školu tady v Hradci. Byl jsem tam téměř od rána do večera. Skončila škola a šel jsem do divadla.

O lásce k létání a křehkosti lidské svobody je Narušitel, nový film talentovaného Davida Baldy

Režisér David Balda spolu s hercem Stanislavem Zindulkou

Dnes si budeme s našimi hosty povídat o novém českém filmu Narušitel, který právě tento týden míří do českých kin. Natočil jej mladý talentovaný filmař z Hradce Králové David Balda. A s ním je v našem studiu také herec Pavel Neškudla, který si ve filmu zahrál jednu z hlavních rolí. 

Takže vás prkna co znamenají svět chytla už jako dítě.
Hodně mi to přirostlo k srdci. Potom jsem se hlásil na konzervatoř, tam jsem se ale nedostal. Tak jsem si řekl, že to zkusím znovu příští rok. Znovu jsem se tam nedostal, ale mezitím jsem studoval učňák. Chtěl jsem se rozhodně hlásit na konzervatoř na herectví a bylo mi vlastně jedno, co budu mezitím studovat. Tak jsem zvolil truhlařinu na střední škole hudebních nástrojů a nábytku.

Takže jste manuálně zručný? Židli byste dokázal vyrobit?
Ano, elektřinu neumím, ale židli ano. A v životě se to hodí, můžu něco doma spravit nebo překvapit přítelkyni něčím pěkným. Už jsem i vyrobil nějaký nábytek.

Ale pojďme zpátky k divadlu.
Rozhodl jsem se, že zkusím napotřetí konzervatoř. Jenže už mi zbýval jen rok k tomu dokončit učňák a bylo mi líto to úplně odstřihnout a nedokončit. Tak jsem si říkal, kašlu na to, dodělám učňák, půjdu na nástavbu, a pak se budu hlásit na DAMU, kam jsem se dostal po prvním ročníku nástavby, kterou jsem dělal tady v Hradci. Tím, že jsem se dostal na DAMU, tak jsem přecházel na nástavbu na pražskou školu, protože přejíždět úplně nešlo, protože jsem v tu chvíli studoval dvě školy najednou. Takže jsem potom individuálně odmaturoval v Praze a dodělal DAMU.

I když vás několikrát na konzervatoř nevzali, šel jste si prostě za svým snem.
Šel, ale ono i to prostředí bylo i ke mně docela vstřícné. Když člověk studuje prvák na DAMU, je to časově velmi náročné a samozřejmě se nastěhuje do Prahy. A na škole je od rána do večera. A teď ještě studovat střední školu, maturitní ročník, tak a ti učitelé na pražské škole byli velmi vstřícní. Mám štěstí na práci. Potkávám spoustu zajímavých lidí, jak režiséry, tak herce. Spolupracuji s divadelním pražským undergroundem, který je velmi zajímavý. A těch zajímavých osobností, se kterými se setkávám, je prostě mraky. Člověka to inspiruje a posouvá, samozřejmě.

Pavel Neškudla na scéně Klicperova divadla v Hradci Králové v roli Pindi ve hře Čtyřlístek

Vy hrajete ve spoustě divadel. Není to jen scéna Divadla v Dlouhé, ale spolupracujete ještě pořád i s Klicperovým divadlem v Hradci Králové.
Taky. Ještě stále tady máme Čtyřlístek, který by se měl hrát i v nadcházející sezóně. Tam hraji Pinďu. Ale těch divadel je opravdu víc. Kamenné je samozřejmě scéna v Dlouhé, ale pak je ještě spoustu divadelních souborů. Já to vždycky nazývám undergroundem, taková pražská divadla. V Plzni ještě dohrávám, kde jsem byl rok v angažmá na činohře. Mám to opravdu pestré.

Pavel Neškudla

A je to pestré jistě i v té divadelní práci. Protože každá scéna asi nabízí jinou formu divadla, jiné role.
Je to tak. Je to hlavně pestré v tématech, která se dělají. V tom je pro mě pestrost. Protože mě velmi baví hrát, velmi mě baví herectví. Ale kolikrát jsem si říkal, zdali by mi stačilo pouze hrát, kdybych se díky těm tématům, která se k člověku dostávají, nedozvěděl tolik věcí.

Posouváte se vlastně i vědomostmi.
Tak. Což je pro mě velmi hodnotná záležitost. Ta velká pestrost pro mě znamená střídání divadelních prostorů, jak kamenných, tak souborových divadel.

Co film a filmová práce? Mluvili jsme o Narušiteli, filmu Davida Baldy. Ale vy jste už předtím hrál v několika snímcích.
Měl jsem nějaké epizodní role v seriálech. Hrál jsem ve filmu Já Olga Hepnarová.

Dopisy Olze, Pavel Neškudla

Je to jiná práce před kamerou, než v divadle? Spousta herců mluví o tom, že před kamerou musí trošku krotit svou energii, kterou jinak vypouští na divadle.
Já nejsem zdaleka tak zkušený filmové hráč jako divadelní, protože toho nemám tolik za sebou, co se týče natáčení. Ale řekl bych, že to je jiné. Člověk si musí před kamerou dávat víc pozor, aby to nebylo moc velké. Musí se mírnit.

A co rozhlasový mikrofon, protože to je také disciplína, rozhlasové herectví. Také s ním máte zkušenost?
To je krásné, já teď natáčím nějaké audio knihy. Vlastně jich mám pár za sebou, pár jich mám roztočených a to je super práce. Audioknihy mě hrozně baví.

Pavel Neškudla

Říká se, že k mikrofonu musí člověk přistupovat s velkou pokorou, protože je všechno slyšet. A není to vůbec jen o hlase, ale o duši. Tam se ukáže všechno.
Je to tak. Je to hodně o duši. Když jsem točil nějakou poezii pro rozhlas, tak jsem měl pocit, že je to hodně o duši, ale samozřejmě také hodně o technice. Na to si člověk musí dávat také pozor.

Jsou to výzvy pro člověka jako herce, ať už mikrofon, nebo kamera, samozřejmě divadlo. V pátek 28. června budete hrát také na divadelním festivalu v Hradci Králové.
Ano, máme tady představení Romeo a Julie a tma a v režii Janky Burešové a Štěpána Otčenáška. Je to moc hezké představení, mám ho rád. Hrajeme jej na závěr festivalu v Klicperově divadle od 19 hodin. A v nadcházející sezoně mě čekají zase inscenace v Dlouhé, plus opět ten underground okolo.

Jakub Schmidt a Pavel Neškudla ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak ať vás práce dál baví. A užijte si divadelní prázdniny.
Ano, děkuji. Na shledanou.

Spustit audio

Související