Hradecké minuty! Město Hradec Králové jako vrchnost III

Čtěte také

Hradecké minuty! Město Hradec Králové jako vrchnost I

Minule jsme si slíbili, že si něco povíme o vztazích mezi představiteli města, kteří vrchnost zosobňovali, a poddanými z hradeckých vesnic. I když je pramenná materie velmi torzovitá, lze některé tendence zachytit. Do roku 1620 byli poddaní obvykle povinni odvádět vrchnosti finanční a naturální povinnosti.

Výše odvodu byla poddaným stanovována podle výnosnosti gruntu, odvody - nejčastěji v termínu sv. Jiří a sv. Havla - se tedy lišily. Prameny scházejí, ale roboty byly obecně velmi vzácné.

Až události třicetileté války a velké zadlužení nejen Hradce Králové způsobilo, že vrchnosti přetvořily svá panství v robotní velkostatek: propojili tedy své obecní peníze a obecní provozy s povinnostmi vesničanů, včetně nově zaváděné roboty na panském.

Čtěte také

Hradecké minuty! Město Hradec Králové jako vrchnost II

Podrobněji můžeme sledovat dění ve vesnicích v souvislosti s poddanskými nepokoji z roku 1680, kdy se sice selské bouře v okolí nijak dramaticky neprojevily, bezproblémová ovšem situace nebyla.

Už od 60. let se Hradečtí potýkali se stížnostmi poddaných ze vsí Plotiště, Předměřice, Lochenice a Všestary, kteří upozorňovali na navyšování roboty a peněžitých dávek, na udílení pokut a platů při obnovování rady, na předražování soli a ukládání povinnosti odběru sýra a dalšího zboží vrchnosti.

K tomu poddaní zaujali postoj pasivní rezistence a odmítali robotovat a platit dávky. K násilí nedošlo. Pohnutky města k těmto postupům, tak typickým pro toto období i v případě jiných vrchností, lze do určité míry chápat jako snahu o vylepšení stavu zadlužené obecní pokladny.

Čtěte také

Hradecké minuty! Poslední českou korunovanou královnou se stala v roce 1836 Marie Anna Savojská

Co však sporům nepřidávalo, byly zásahy některých představitelů církve, kteří se snažili podpořit své nároky na hradecký zádušní majetek, tedy majetek, z něhož se financoval chod hradeckých kostelů, a vnutit poddaným myšlenku o spravedlivější vrchnosti v podobě církevní instituce.

Zvláště vystupování problematického arciděkana Zottinese významně přilévalo pomyslný olej do ohně. Ve skutečnosti však bylo v právu město, jemuž v roce 1551 prodal nárok na zádušní majetek Ferdinand I. Hradečtí zneklidnění nastalou situací dali v roce 1666 uvěznit Mikuláše Šebestiána, zvaného Šebestu, jenž pocházel z Plotišť a stál v čele nespokojených poddaných.

Do řešení záležitosti bylo vtaženo místodržitelství, hlavní zemský úřad v Čechách, který pověřil krajské hejtmany - tehdy byli v každém kraji dva - vyšetřováním. Zvláště hejtman Pavel hrabě Morzin však zřejmě stranil biskupství, a proto se objevilo obvinění, že dal Lochenickým, Plotišťským a Předměřickým pokyn roboty pro Hradecké nevykonávat.

Čtěte také

Hradecké minuty! Počet věnných královských měst se ustálil na devítce

Na stranu města se naopak rozhodně postavil v srpnu 1667 podkomoří královny Coenens, který objasnil právní podstatu sporu a upozornil na nebezpečí vzpoury, jež se může rozšířit i do dalších vesnic v majetku města. Se Šebestou se poté setkáváme ještě v roce 1677, kdy podal přímo k císaři Leopoldovi I. stížnost upozorňující na místní poměry.

Spory neutichaly, a proto dala městská rada v roce 1683 Šebestu a s ním i další čtyři osoby uvěznit. Až rok 1687 učinil za těmito událostmi tečku, když česká komora, hlavní finanční úřad v Čechách, spor rozhodla: Šebesta byl za popuzování lidu a pořádání peněžitých sbírek poslán na rok do věznice na brněnský Špilberk, jeden z obviněných byl na rok uvězněn a ostatní propuštěni.

Vidíme, že se sice žádné velké drama nekonalo, bylo však svým způsobem dílkem z dlouhodobých sporů, které se dotýkaly vybudování biskupství v Hradci Králové. A o těchto peripetiích si něco povíme zase příště.

Hradecké minuty můžete sledovat a poslouchat ZDE.