Šimpanzí „videokonference“. Přenos ze života lidoopů propojil dvorský safari park s brněnskou zoo

Gabriela Linhart ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt,Český rozhlas

Je v safari parku smutno bez lidí?
Přivážím pozdravy posluchačům z liduprázdného safari parku a musím říct, jako je to opravdu divné. Zoologická zahrada bez návštěvníků je prapodivná záležitost a skutečně tam hmatatelně chybí volnočasová radost, kterou tam návštěvníci vnáší. Takže situace je pro všechny těžká a my to samozřejmě pociťujeme také.

8 fotografií

Jak vnímají zvířata, že úplně vymizeli návštěvníci?
Zvířata určitě změnu celkové atmosféry vnímají. A musím říct, že je to znát i u zvířat, u kterých bych to ani já třeba nečekala, jako jsou například lvi, kteří vypadají, že podobně jako v přírodě většinu dne prospí a je jim celkem jedno, co se kolem nich děje. Není to tak, je vidět, že jakmile kdokoliv prochází nebo projíždí kolem jejich výběhu, tak hned zbystří a jdou se podívat, jsou zvědaví. My se snažíme tuto neblahou situaci využít maximálně k opravám a renovacím zoologické zahrady. Tedy nyní je to spíš staveniště z pohledu vnějšího, jezdí tam i těžká technika. A je docela legrační vidět, jak si lví smečka sedne nebo lehne do řady a dívá se, jak se lije beton.

Je to oboustranné zrcadlo. Zvířatům návštěvníci zoo velmi chybí. Lidé pozorují zvířata a ta zase naopak zkoumají člověka.
Gabriela Linhart, zooložka Safari Parku Dvůr Králové

Primátům a opicím musí návštěvníci hodně chybět, ne?
Určitě. Tam by se to i asi dalo očekávat, protože jako se lidé zajímají o zvířata, pozorujeme jejich život, tak to funguje i úplně opačně. Opravdu jsme pro ně zdrojem nějaké zábavy a předmětem zkoumání.

Čtěte také

Každý živý tvor potřebuje k životu komplexní soubor aktivit, říká zooložka Gabriela Linhart

My jsme pro zvířata vlastně ta zoologická zahrada.
Je to takové zrcadlo na obě strany, takže teď to zvířatům velmi chybí. Ošetřovatelé se to samozřejmě snaží nějakým způsobem zvířatům kompenzovat, vymýšlí ještě víc různých zábav, aby tu situaci trošku zmírnili. Ale není tam velký prostor ani čas, abychom si třeba hráli na návštěvníky. To úplně nejde.

Tak co jste pro zvířata vymysleli?
Už asi dva týdny u nás jede společný projekt se ZOO Brno, kdy jsme do pavilonu goril, před expozici šimpanzů, instalovali obrovské plátno jako kino a naše skupina šimpanzů má možnost na tom plátně pozorovat, co se děje u šimpanzů v Brně. A brněnští šimpanzi zase vidí dění v naší zoologické zahradě. Takže taková šimpanzí videokonference. A musím říct, že už když se to instalovalo, tak šimpanzi se zaujetím pozorovali techniku, jak se to tam staví, a snažili se nahlédnout za plátno, co se tam děje.

Rozpoznají, že to je jen obraz?
Myslím, že ano. Právě proto jim to asi viditelně vrtalo hlavou, kde se tam ta zvířata vzala, kde ten obraz vzniká. V tuto dobu už asi vědí a chápou, že to je nějaký přenos, i když to je pro ně samozřejmě těžko uchopitelné.

Čtěte také

V Safari Parku Dvůr Králové se za půl roku narodila hned dvě mláďata vzácného hrošíka liberijského

Zajímalo by mne, jestli se ty tlupy snaží nějak na dálku kontaktovat?
Ze začátku na to hlavně jedna z našich samic reagovala poměrně zjitřeně. Byla hodně rozčilená. Tak ji to vzrušilo, že nemohla půl dne ani jíst. Posunky a taková jejich komunikace směrem k tomu plátnu tam proběhla. Je hezké to sledovat. Když srovnám chování lidí v kině, když se jdeme na něco dívat, koupíme si k tomu dobroty, popcorn, oříšky, tak šimpanzi si opravdu také sednou před plátno, přihrnou si něco do rukou nebo do nohou, oříšky nebo nějaké dobroty, a koukají. Ten projekt dá i rozvést potom do dalších a dalších oblastí.

Jak dlouho si zvykali, že se tam na plátně něco děje?
Trvalo asi první půlden, než opravdu zjistili, co tam je za aktéry, co se tam děje. A v okamžiku, kdy zjistili, že jim hlavně nehrozí nebezpečí, že žádná tlupa nejde k nim úplně až do obýváku, do jejich expozice a jejich území, tak se uklidnili a teď už se tím spíš baví. Samozřejmě zájem byl největší v ty první dny. Trochu to souvisí s tím, co se na tom plátně také děje, jestliže dojde v Brně k nějaké roztržce nebo výměně názorů, tak všichni naši šimpanzi zvednou hlavu a dívají se, o co jde. Reagují na to.

Zvířata mají svůj život, rostou, řeší své partnerské vztahy nebo vztahy ve skupinách. A mláďat každé předjaří přibývá.
Gabriela Linhart, zooložka Safari Parku Dvůr Králové

Pojďme ještě zmínit mláďata, která se v safari parku narodila?
To je taková světlá stránka práce se zvířaty, že ať se děje kolem, co se děje. Ona mají svůj život, pořád se rodí, rostou, také řeší své partnerské vztahy nebo vztahy ve skupinách, v rodinách. A mláďat opravdu přibývá každé předjaří touto dobou. Máme nového hrošíka a za naše oddělení máme teď dva významné přírůstky. Jedním je medojed kapský a druhým hrabáč.

Malý hrabáček vypadá trošičku jako prasátko.
Ten je úplně nepopsatelný. Někomu připomíná mravenečníka, opravdu je to zvíře, které není podobné žádnému jinému. Má veliké uši, dlouhý nos, obrovské hrabavé nohy, takže je to originál.

Čtěte také

V anketě o nejpodivnější zvíře by se neztratil hrabáč. Třetí mládě Skyly a Eka slaví dvorský park

Náš malý hrabáč se narodil na svatého Valentýna, je to už třetí odchovávané mládě. Už jsme si říkali, že jsme dva odchovali, tak víme, do čeho jdeme. Ale zase bylo všechno jinak, mládě bylo paradoxně nejmenší, bylo pod hranicí toho, že jsme si mohli být jistí, jestli přežije. O to víc se to teď snaží dohnat neuvěřitelným způsobem. Žere a je samostatné oproti těm předchozím.

Od začátku skáče a běhá, ví, kde je máma, ví, kde má jídlo, všechno. A na druhou stranu i ta matka se chová úplně jinak, asi je to už i zkušeností. Mládě krásně opatruje a dává na něj pozor. A z medojeda máme také obrovskou radost. Protože medojedi jsou poměrně raritně chovaní v lidské péči, není snadné je chovat, jsou proslulí schopností uniknout z jakéhokoliv zařízení, jsou strašně šikovní a chytří. Musím zaklepat, že všichni tři dospělci, co zatím k nám přišli, tak nadále ještě žijí, a tohle mládě se narodilo přesně na Štědrý den.

Gabriela Linhart ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jakub Schmidt,Český rozhlas

Tak se moc těším, až se na to všechno budeme moci zase přijet podívat k vám do Safari Parku Dvůr Králové. Naším hostem byla zooložka Gabriela Linhart.
Také se těšíme. Na shledanou.