Psycholog Jan Lašek: Placebo a nocebo efekt, psychická síla léků. Fenomén autosugesce je ohromující

Psycholog Jan Lašek hovoří v naší radioporadně na téma: placebo a nocebo efekt, vlivy na naši psychiku a jak správně pracovat s přílivem informací.

Při pandemii se zhroutily naše stereotypy, objevil se pytel frustrací a reakcí na ně je agrese mezi lidmi. Potom se hledá viník.
Jan Lašek, psycholog

Naše téma souvisí se zajímavým výzkumem, do kterého se pustili američtí vědci. Ti zkoumali, jak na nás působí tzv. placebo a nocebo efekt při vakcínách proti koronaviru. Vedlejší účinky si někteří lidé doslova vsugerovali, přestože dostali jen solný roztok.

Pojďme vysvětlit placebo a nocebo efekt.

To je věc, která se používá při zavádění různých léků už poměrně dlouho. A jejím smyslem je, že se určité skupině pacientů podá nějaká substance, která je oznámena tomu pacientovi jako vynikající nový lék. A přitom tam účinná látka není.

Čtěte také

Klinické studie jsou šancí, jak se dostat k moderní léčbě dříve, než začne být lék běžně používán

Nicméně se předpokládá, že lidská psychika zareaguje na tuto informaci a dojde třeba ke zlepšení zdravotního stavu, aniž by skutečně lék zapůsobil. To je placebo efekt v té pozitivní rovině.

A bohužel funguje i opačný nocebo efekt. Což znamená, že informace vám říká, že vám bude špatně a zdravotní stav se nezlepší, nastanou další momenty, kdy zdraví bude ohroženo.

Můžeme si přečíst třeba příbalový leták u jakéhokoliv léku, například acylpyrinu, kde je uvedena velká škála vedlejších příznaků, které vás v podstatě mohou zahubit. Čili tady si myslím, že firmy, aby chránili svůj status, tak to tam dávají do všech detailů. A můžu se stát, že citlivější jedinec si lék raději nevezme, aby po něm okamžitě zemřel.

Jak by se tato reakce dala vysvětlit z psychologického hlediska?

Je to popsáno už dávno v knize Tři muži ve člunu, kdy si jeden z hrdinů četl o příznacích nemocí a zjistil, že jedinou nemoc, kterou pravděpodobně nemá, je kučeravost ovcí. Tady je psychologicky velmi podstatný jeden termín, a to je očekávání.

Čtěte také

„Tělo si pamatuje“. Za zdravotními problémy často stojí naše potlačované nebo negativní emoce

V okamžiku kdy dochází k placebo efektu, tak to očekávání způsobí zlepšení zdravotního stavu. A onen psychologický fenomén jakési vlastní autosugesce je velmi silný. Stejně silný potom může být i u nocebo efektu. Představa, že nejsem zdráv a ze všech koutů na mne útočí nemoci.

Čili zdraví je nepochybně na prvním místě, zvláště u těch, kterým se nedaří být zcela zdráv. A potom nastupuje i faktor, může se mi něco stát, protože mi do těla vstupuje tajemná látka, o které nic nevím. Potom hrozí skutečně nebezpečí i u lidí, kteří vnímají svět racionálně. Co, když na tom něco je, mám očekávat, že se zhorší můj stav?

Třeba to, co se dělo všechno kolem očkování proti koronaviru, může souviset s tím, že jsou naše nervy zkrátka už unavené?

Víte, to očkování je jen jeden z detailů. Já si myslím, že z pohledu psychologického největší problém, který začal ze dne na den, od těch nejmladších až po ty nejstarší, bylo to, že se nám okamžitě zhroutily veškeré stereotypy. Vše, co jsme byli zvyklí běžně denně dělat. Tisíce detailů, které se najednou dělat nesměly.

Čtěte také

Jiří Kastner: Psychická odolnost = psychická imunita. Je lepší stresu předcházet, než ho řešit

A u člověka normálně fungujícího to vyvolalo obrovský pytel frustrací a nedosažených cílů. Což nepochybně vedlo na jedné straně k úzkostem, co bude. A na druhé straně jednou z velmi častých reakcí na frustraci je agrese. Čili přibylo přirozeně agresivity mezi lidmi a hledá se viník.

Hledají se ti, kteří nám něco zakázali, kteří nám něco vnucují. A psychologie člověka je v tomto směru zajímavá. Nikdo z nás není fanda na injekce, vniknutí cizího tělesa do mého těla a ještě k tomu s nějakou neznámou látkou, o které se nic pořádně neví, protože ji teprve včera schválili.

Tedy těch úzkostných prvků je obrovské množství, a to je podle mě prapůvod toho, jak jsme dnes stále dosti psychicky rozhozeni.

Jak ovšem s tou spoustou informací nakládat? Dávkovat si je, číst je nebo nečíst?

Nemyslím, že by v tom zmíněném příbalovém letáku u léků byly nějaké sebevražedné prvky. Ale půjdeme třeba po linii věkové.

Čtěte také

Syndrom vyhoření je tu. Pracovat na 100 procent je málo, musí se ještě přidat. Jak jste na tom vy?

Děti do nějakých 12 až 15 let se příliš nezabývají svým zdravotním stavem, protože jsou vesměs zdravé.

Pak je období adolescence, kdy jsme tak zdraví, že zdravější být ani nemůžeme. Nic se nám nemůže nikdy stát, budeme stále krásní, mladí, zdraví, inteligentní až do 80 let a pak se uvidí. A potom nastupuje situace dospělosti a blížení se k věku staršímu, kdy už tělo může mít nějaké problémy, musím chodit k lékaři.

A tady vždy záleží na tom, jaké je kolem mne okolí, v jakých psychických a emocionálních podmínkách funguji. Jestli jsem sám nebo žiji v rodině, těch vstupních dat je tady obrovské množství. A nejde najít jednoduchou odpověď, tohle teď udělej a bude všechno v pořádku.

Doc. PhDr. Jan Lašek, CSc.

psycholog a soudní znalec, vedoucí oddělení psychologie na Katedře pedagogiky a psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové.

V naší západní medicíně jsme si zvykli, vezmi si prášek, ten zabere a přestane to bolet. Nebo ti bude veseleji. Nepochybně ano, už to jistě souvisí se zmíněným placebem, ale myslím si, že člověk, pokud je sám zranitelný, necítí se dobře, není společensky a pracovně úspěšný, tak skutečně stačí, aby si přečetl, že se mu zvýší krevní tlak a najednou ho opravdu vysoký má. A nedá se s tím v té chvíli nic dělat, protože síla autosugesce je v tomto směru obrovská.

Celou psychologickou radioporadnu s Janem Laškem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.