Dagmar Ruščáková: Potřebuju tě

14. listopad 2021

Dívám jsem se na rozsvícený displej mobilu a nemohu se rozhodnout. Mám nebo nemám poslat tu zprávu? Opravdu to sama nezvládnu? 

Čtěte také

Už v noci mi nebylo dobře, ráno jsem měla zimnici. Je to jasné, skočil na mě nějaký opravdu povedený moribundus. Jenže jsem sama doma a můj muž tentokrát ani neměl přijet na víkend domů. Mám nebo nemám napsat ta obtížná slova - přijeď, potřebuju tě? Bude muset měnit své plány a být hodiny v autě navíc! Mám nebo nemám?

Potřebuju tě. Napadlo vás někdy, jak zákeřná ta slova jsou? Co všechno se za nimi skrývá?

Tak předně, označují nějakou naši slabost. Něco nezvládáme, potřebujeme toho druhého, abychom dokázali ustát cokoliv, co nás právě ohrožuje.

Čtěte také

Přitom nějaký kout naší mysli obvykle trvá na tom, že si máme poradit sami, jak nás odjakživa ve škole učili. Žádné napovídání!

V naší společnosti je pořád ještě pokořující přiznat slabost. Nebo chybu. I proto je pro mnohé prosba o pomoc podstatně obtížnější než tu pomoc jinému člověku poskytnout. Ano, já vím, že se to zdá přemrštěné, aspoň zvenku. Aspoň pro toho, kdo… právě nikoho nepotřebuje.

Jenže on je tu další problém - opravdu máme ta slova komu říct? Někomu, kdo neselže? Kdo pomůže bez výčitek? Nikomu se nechce žebrat!

Čtěte také

Aby toho nebylo málo, ta slova mohou působit i v opačném gardu a stát se bičem, v extrémním případě i nástrojem vydírání až zotročení. Často tak totiž poutají slabí silné. Zneužívají lásky nebo pocitu viny silnějších, že oni mohou něco, co potřebný nemůže. Někdy ze strachu o sebe, jindy čistě jen z pocitu moci. Ale ani v tom strachu to není omluvitelné.

Nakonec jsem zprávu odeslala. Ne, vlastně mě neudivilo, že můj muž přijel domů. Dokonce vím, že mi to skutečně neměl za zlé. Nicméně on se zase může spolehnout, že jeho ochoty nezneužiju. Možná právě tohle je způsob, jak se slovy „potřebuju tě“ bezpečně žít.

Spustit audio

Související

  • Dagmar Ruščáková: Jiskřičky

    Sedím před počítačem a na klíně mám čtyřletou vnučku Kačenku. Zcela nezvykle mlčí, protože fascinovaně sleduje objev svého mladého života - balet. Aktuálně je to Louskáček.

  • Dagmar Ruščáková: Pečeť ročních období

    Začátek února poznamenala velká obleva. Nejenže teploty vystoupily neslušně vysoko, ale ještě i pršelo. Hledím do předpovědí počasí a doufám, že se vrátí sníh a mráz. 

  • Dagmar Ruščáková: Kuchařky

    Bylo to pár dní po Vánocích, když mi můj mladší syn poslal sérii fotek, dokumentující precizní přípravu chilli noc carne včetně velmi lákavě vypadajícího výsledku.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?