Dagmar Ruščáková: Někde pod Etnou

5. září 2021

„Martine, tohle přece není normální! Co když je to mafián, hodlá ukrást naše auto a nás zakopat pod olivovník?" „Pst," zasyčel na mě můj muž, protože náš hostitel (hostitel?) právě přinášel láhev s vodou a karafu s vínem. Poté, co se majitel této… snad restaurace… zase vzdálil, pokusil se mě Martin uklidnit. „Kdyby nás chtěl zabít, proč by nás předtím krmil?" namítl a zatvářil se přesvědčivě.

Čtěte také

Znovu jsem se rozhlédla kolem. Restaurace, kde jsme si telefonicky rezervovali stůl, byla vlastně jen prostorná zahrada s nevelkým přístřeškem, kdesi uprostřed sadů a polí. Někde ve tmě nad námi se tyčila Etna a ticho kolem rušily jen cikády. Kromě nás tu nebyli žádní jiní hosté. Sice jsem se rozhodla uvěřit, že věci jsou v pořádku, ale přece jen jsem nenápadně zaznamenala v mobilu naši polohu a poslala ji oběma synům. Pro jistotu.

Nakonec ukázalo, že tento zárodek restaurace je v provozu teprve deset dní. Náš hostitel dělal všechno kromě vaření - to měla na starosti jeho žena. Menu neměl, nikde nebyly vypsané žádné ceny… nejsme blázni, když mu věříme? Jenže, co zajímavého poznáte, pokud jedete jen ve vyzkoušených kolejích?

Zatímco jsme upíjeli velmi dobré víno a čekali na jídlo, vyprávěl nám náš hostitel, že pracoval v mnoha restauracích po celé Evropě a vždy toužil mít svůj vlastní podnik, kde by nabízel sicilské speciality připravované pokud možno jen z místních surovin. A teď se jeho sen plní…

Čtěte také

Vzpomněla jsem si, jak jsme se před dvěma dny posouvali s davy lidí po Taormině. Krásné město s nádhernými výhledy je v letních měsících především výkonným strojem na peníze. Není divu, všechny top turistické destinace takhle fungují.

Zaposlouchala se do ticha kolem a představila si nad námi masiv ohněm živoucí sopky. Rozdíl proti městu nemohl být větší - a mně se to líbilo. Moc! Skvělé sicilské jídlo, sicilská rodina pod sicilskou Etnou, mimo sicilské turistické cesty. No, neriskli byste to?

Spustit audio

Související