Dagmar Ruščáková: Naučná stezka

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Podstata rodiny

Nacházíme se kousek nad královédvorskou nemocnicí a zdejší naučná stezka pro děti je jedna z nejhezčích, jaké znám. Kromě stolečků s kukátky, pomocí kterých děti v lese hledají na okolních stromech makety ptáků, je tu plno zastavení s nejrůznějšími informacemi ze života lesa. Všechno je ze dřeva, děti mají postupně k dispozici desítky otáčecích destiček, kde je na jedné straně obrázek a na druhé vysvětlující text.

Naše děti stezku milují, znovu a znovu obracejí destičky a určují stromy, zvířata, houby i hmyz. V labyrintu hledají, co které zvíře jí, určují kterému patří jaké stopy. Zjistila jsem, že ani já neodolám a jedu v tom s nimi! Když tu nedávno někdo udělal pro děti další lesní soutěž, tentokrát jen na zalaminových papírech, přečetla jsem všechno - a to jsem s sebou ani vnoučata neměla!

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: O štěstí a mentálních mapách

Proč vlastně musím číst jakýkoliv nápis vidím? Protože je to nutkavá potřeba gramotného člověka? Pozůstatek instinktů lovců-sběračů, kterým v jejich okolí nesmělo nic ujít? Nebo jenom zvědavost? Každopádně jsem velmi vděčná všem tvůrcům naučných stezek, a štvou mě lidé, kteří je hloupě a bezohledně ničí.

Právě na této stezce jsem zažila hezkou příhodu. V lese, u „věže poznání" stála starší paní s holčičkou. Paní zrovna ukazovala na obrázky a četla, když se děvčátko otočilo a zpozorovalo moje psy. Černá Berry je prostě ovčák, ale bílá Ari vypadá přesně jako menší aljašský vlk.