Dagmar Ruščáková: Za hranicí paměti
Kdykoliv jdu ulicí Vrchlického v královédvorské Podharti, s potěšením se na ten rohový dům zadívám. Dnes je v krásně obnovené budově Husův domov, ale v době mého dětství tu bývala mateřská škola. A v té po mnoho let učila a posléze ředitelovala moje babička.
Čtěte také
Když jsem byla malá, brala mě někdy do práce s sebou. Nedávno mě napadlo, že jsou to nejspíš jedny z mých úplně prvních vzpomínek, které jsem schopná nějak časově určit - právě proto, že to nebylo doma.
Pamatuju si, že dole v přízemí byla jídelna, kde bylo všechno natřené na hráškově zeleno - stěny, dlouhé lavice v trpasličí výšce a tomu odpovídající nízké stoly. Když jsme dostali jídlo, říkávala paní učitelka: „Dobré chutnání!“, my jsme sborově odpověděli: „Děkujeme za přání!“, aby paní učitelka zvedla s úsměvem prst a dodala: „A bez povídání!“ Počítám, že mi mohlo být maximálně pět let.
Tento týden mám doma vnoučata
Opravdu se snažím, aby si sedmiletý chlapec a tříletá holčička užili klasické „prázdniny u babičky“, se vším, co k tomu patří.
Čtěte také
Tedy s neuspěchanou pohodou, smíchem, dobrým jídlem, a tak velkou svobodou, jakou mohou ve svém věku dostat. Doma, na zahradě nebo v lese, všude mají za patami naše dvě fenky, které s nimi radostně sdílejí dětská dobrodružství.
A já si říkám: Patrick si už bude ledacos pamatovat, ale malé Kačence tyto časy zůstanou kdesi za hranicí paměti. Je to zvláštní pomyšlení, že? Jistě, mnoho věcí se bude pravidelně opakovat, pozná naši zahradu i okolní lesy ve všech ročních obdobích. Ale pokud jí to někdy za mnoho let nepřipomenu, tak úplně zapomene, jak si včera v královédvorské zoo udělala svébytný sémantický rozbor: „Surikaty, surikatky… já jsem Katka… takže jsem Surikačenka!“
Související
-
Dagmar Ruščáková: Rodinné zrcadlení
Když jsem byla dítko školou povinné a čas od času navštěvovala svoje rodiče v jejich zaměstnáních, docházelo vcelku pravidelně k pro mě tehdy matoucímu jevu.
-
Dagmar Ruščáková: Kyselo
Dívala jsem se s uspokojením na rostoucí zásobu sušených hub. Už nemusím schovávat zbytky na vánoční polévku a občasnou bramboračku. Mám dost.
-
Dagmar Ruščáková: Meruňkové knedlíky
Zazvonil mi telefon - můj otec. Nezdržoval se okolky a šel hned k věci. „Koupil jsem meruňky, chci si udělat knedlíky. Z jakého těsta by měly být?“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
