Dagmar Ruščáková: Kyselo
Dívala jsem se s uspokojením na rostoucí zásobu sušených hub. Už nemusím schovávat zbytky na vánoční polévku a občasnou bramboračku. Mám dost. Co takhle zkusit něco, co jsem už dávno nedělala? A napadlo mě kyselo.
Přivoněla jsem si k sušeným houbám a uvědomila jsem si, že najednou v duchu cítím i příjemnou chlebovou vůni kysela, stejně jako cibulku smažící se pod vajíčky. Kdepak, uvařit kyselo pro mě nebude jen snaha o zahnání hladu, vypadá to na výlet do vzpomínek.
Přestože v receptech je kyselo zhusta označováno jako polévka, já to cítím jinak. Možná to jako polévka vypadá, ale pro mě je kyselo prostě jídlo - plnohodnotné jídlo. Však mi můj tatínek vyprávěl, co se ho najedl! Za války ho na krkonošské samotě mívali k obědu i k večeři - jen ke snídani býval chleba nadrobený do kafe… tedy do cikorky.
U nás v rodině se brambory do kysela vařily zvlášť - hezky ve slupce, vybíraly se na to ty menší. Oloupané se nakrájely do hlubokého talíře a zalily horkým kyselem. Hladovci k tomu ještě přikusovali chleba a mlsouni, jako jsem bývala já, se těšili, že zbytek brambor sní s máslem a tvarohem na loupačku.
Čtěte také
Namočila jsem houby a zajela do Dvora Králové pro kvas - taťka mu říká záděl. Je z žitné a pšeničné mouky, na horách prý býval jen z žitné. Pustila jsem se do práce a myšlenky mi utekly do válečných a poválečných Krkonoš. Na místo, kde byl život tvrdý, a ne každý ho vydržel. Kde bylo kyselo obědem i večeří, a ne lahůdkou vařenou se zvýšenou hladinou sentimentu.
Kuchyní zavoněla cibulka a za chvíli už nesu jídlo na stůl. Ano, vypadá a chutná přesně tak, jak si vzpomínám. Zvednu oči. Dobrou chuť, tati! Však ti přivezu. Usměju se na ty, kdo už ho mlsat nemohou. A tak trochu doufám, že ho ochutnají v mé radosti a vzpomínkách.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Zamračte se za mě!
Když jsem viděla známé obrázky, neodolala jsem. Na královédvorské radnici byla zrovna výstava Nepraktových vtipů a hned ten první mě dostal.
-
Dagmar Ruščáková: Krása v nemilosti
Když jsem byla tento týden v Rožnově pod Radhoštěm, tak jsem se opět s obdivem koukala na domy a kostel ve slavném skanzenu. Bohatá sněhová nadílka vyrýsovala linie budov.
-
Dagmar Ruščáková: Zranitelní
Máme advent, blíží se Vánoce a nastává čas zranitelnosti. Není to překvapující, vždyť jde snad o jediné období roku, kdy existuje silné společensky podmíněné očekávání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
