Dagmar Ruščáková: Kyselo

Co takhle zkusit něco, co jsem už dávno nedělala? A napadlo mě kyselo
Co takhle zkusit něco, co jsem už dávno nedělala? A napadlo mě kyselo
0:00
/
0:00

Dívala jsem se s uspokojením na rostoucí zásobu sušených hub. Už nemusím schovávat zbytky na vánoční polévku a občasnou bramboračku. Mám dost. Co takhle zkusit něco, co jsem už dávno nedělala? A napadlo mě kyselo. 

Přivoněla jsem si k sušeným houbám a uvědomila jsem si, že najednou v duchu cítím i příjemnou chlebovou vůni kysela, stejně jako cibulku smažící se pod vajíčky. Kdepak, uvařit kyselo pro mě nebude jen snaha o zahnání hladu, vypadá to na výlet do vzpomínek.

Co takhle zkusit něco, co jsem už dávno nedělala? A napadlo mě kyselo

Přestože v receptech je kyselo zhusta označováno jako polévka, já to cítím jinak. Možná to jako polévka vypadá, ale pro mě je kyselo prostě jídlo - plnohodnotné jídlo. Však mi můj tatínek vyprávěl, co se ho najedl! Za války ho na krkonošské samotě mívali k obědu i k večeři - jen ke snídani býval chleba nadrobený do kafe… tedy do cikorky.

U nás v rodině se brambory do kysela vařily zvlášť - hezky ve slupce, vybíraly se na to ty menší. Oloupané se nakrájely do hlubokého talíře a zalily horkým kyselem. Hladovci k tomu ještě přikusovali chleba a mlsouni, jako jsem bývala já, se těšili, že zbytek brambor sní s máslem a tvarohem na loupačku.

Namočila jsem houby a zajela do Dvora Králové pro kvas - taťka mu říká záděl. Je z žitné a pšeničné mouky, na horách prý býval jen z žitné. Pustila jsem se do práce a myšlenky mi utekly do válečných a poválečných Krkonoš. Na místo, kde byl život tvrdý, a ne každý ho vydržel. Kde bylo kyselo obědem i večeří, a ne lahůdkou vařenou se zvýšenou hladinou sentimentu.

Kuchyní zavoněla cibulka a za chvíli už nesu jídlo na stůl. Ano, vypadá a chutná přesně tak, jak si vzpomínám. Zvednu oči. Dobrou chuť, tati! Však ti přivezu. Usměju se na ty, kdo už ho mlsat nemohou. A tak trochu doufám, že ho ochutnají v mé radosti a vzpomínkách.

Spustit audio

Související