Dagmar Ruščáková: Když nemůžeš pochválit, mlč!
Nastalo léto a s ním i jindy těžko opakovatelná možnost vidět skutečné lidi. Díky horku se naplní koupaliště a pláže, přičemž osvěžení si neodepře nikdo, kdo po něm touží a může si ho dovolit - bez ohledu na věk, tvar a velikost. A právě tam člověk na vlastní oči vidí, jak umělý a nepravdivý je svět obvykle zobrazovaný v médiích.
Čtěte také
K této myšlence mě přivedla diskuze pod uměleckými fotografiemi starých lidí. Byl tam nádherný černobílý obrázek staré ženy, kterou zezadu objímá starý muž. Oba byli nazí, fotka však zachycovala hlavně jejich obličeje a ramena - k vyzývavé erotice to mělo opravdu daleko.
Přesto mírně převažovaly negativní komentáře, které dokonale vystihla jedna paní, když napsala: „Fuj! Pokud už mají staří lidé něco takového dělat, tak doma a potmě.“ Když ji pár diskutujících napomenulo, že sama také zestárne, dodala: „Já už stará jsem a na starý lidi se dívat nechci!“
Ne, že by se její názor nedal pochopit. Ostatně média ho podporují, čímž vzniká alternativní svět osídlený pouze pohlednými jedinci vhodného věku. Nevadilo by to, kdyby to v lidech podvědomě nebudovalo poměrně nesmlouvavá očekávání.
Čtěte také
Přitom pokud byste vzali osazenstvo běžné pláže, rychle byste zjistili, že kromě pár dětí a hrstky převážně mladých dospělých, by nikdo další takovým sítem neprošel.
Navzdory tomu i všichni tito… fyzicky zcela normální lidé chtějí žít. Někoho milovat, hezky se oblékat a být si vědomi své hodnoty. Nedokonalých je nás přece naprostá většina. Přesto se najde spousta lidí, kteří cítí právo ty ostatní kritizovat. Často zlým a urážlivým způsobem, navíc k tomu rádi prohlašují, že to dělají pro dobro kritizovaného. Nechávají za sebou vztek i bolavé duše.
Je léto, tedy horko, a všichni si ho chceme užít. I na té plovárně. Takže těm, kdo tak rádi dávají nevyžádaná hodnocení a rady, vzkazuju: „Není vám nic do toho, jak ostatní vypadají. Pokud už nemůžete pochválit, mlčte!“
Související
-
Dagmar Ruščáková: Pod sprchou
Je to chvíle, na kterou se těším, ať je venku horké léto, studená zima nebo cokoliv mezi tím. Večer před spaním si stoupnu do sprchy a smývám ze sebe neklid uplynulého dne.
-
Dagmar Ruščáková: Alpské louky
Dívám se s něhou na svoji malou skalku. Mám ji už několik let, mezi pískovcovými kameny roste několik druhů skalniček. Je to půvabné zákoutí, ale…
-
Dagmar Ruščáková: Za hranicí paměti
Kdykoliv jdu ulicí Vrchlického v královédvorské Podharti, s potěšením se na ten dům zadívám. Dnes je v budově Husův domov, ale v době mého dětství tu bývala mateřská škola.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
