Dagmar Ruščáková: Pod sprchou

25. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Žena ve sprše
0:00
/
0:00

Je to chvíle, na kterou se těším, ať je venku horké léto, studená zima nebo cokoliv mezi tím. Večer před spaním si stoupnu do sprchy a smývám ze sebe únavu a neklid uplynulého dne. Teplá voda s voňavým sprchovým gelem mi nezajistí jen čistotu a uvolněné svaly, ale ztiší mysl a navodí lenivou pohodu, která napomáhá příjemnému usínání. 

Čtěte také

Trochu jinou, možná ještě intenzivnější kategorií, je sprchování po významnějším fyzickém výkonu, vůbec, když se při něm člověk pořádně zpotí a zmaže.

Ta úleva! Pamatuju si, že prvně jsem vnímala blaho večerní sprchy někdy ve třinácti, když jsem začala chodit na jízdárnu.

V Praze, v sedmdesátých letech, bylo ježdění na koni až podvečerní bonbónek, protože předtím se muselo udělat vše, co bylo ve stájích zrovna potřeba. Když se člověk příslušně vyčerpal při vyvážení hnoje, úklidu jízdárny, přípravě sena, slámy či čehokoliv, co bylo právě na řadě, mohl si jít vyhřebelcovat přiděleného koně a konečně si zajezdit.

Sprcha

Potom bylo nutné své oře opět vyčistit, nově jim podestlat a nakrmit je. Velké jezdecké dobrodružství končilo důkladným zametením celého dvora. Než jsme s tím vším byli hotoví, obvykle jsme navzdory svačinám vyli hlady a smrděli hůř než ty stáje.

Čtěte také

Doma mě maminka hnala rovnou do sprchy a nachystala obrovskou večeři. Ach! Doteď nevím, co bylo v ten okamžik úžasnější.

To se pak opakovalo celý můj život, ať už šlo o sprchu po namáhavé práci, sportu nebo náročnějších výletech. Jen to jídlo si už obvykle dělám sama. Blaho horké vody se v mém životě pevně zakořenilo.

„Ale kde, stejně to nevydržíš a do té koupelny se vrátíš,“ prorokuje můj muž v případě, kdy večer usnu v křesle a obvyklý sprchovací rituál mi v tu chvíli přijde zbytečně namáhavý. Většinou se na něj zaškaredím, protože vím, že má pravdu. Nedá se nic dělat, musím si to přiznat - propadla jsem sprchoholismu!

Spustit audio

Související