Dagmar Ruščáková: Pod sprchou
Je to chvíle, na kterou se těším, ať je venku horké léto, studená zima nebo cokoliv mezi tím. Večer před spaním si stoupnu do sprchy a smývám ze sebe únavu a neklid uplynulého dne. Teplá voda s voňavým sprchovým gelem mi nezajistí jen čistotu a uvolněné svaly, ale ztiší mysl a navodí lenivou pohodu, která napomáhá příjemnému usínání.
Čtěte také
Trochu jinou, možná ještě intenzivnější kategorií, je sprchování po významnějším fyzickém výkonu, vůbec, když se při něm člověk pořádně zpotí a zmaže.
Ta úleva! Pamatuju si, že prvně jsem vnímala blaho večerní sprchy někdy ve třinácti, když jsem začala chodit na jízdárnu.
V Praze, v sedmdesátých letech, bylo ježdění na koni až podvečerní bonbónek, protože předtím se muselo udělat vše, co bylo ve stájích zrovna potřeba. Když se člověk příslušně vyčerpal při vyvážení hnoje, úklidu jízdárny, přípravě sena, slámy či čehokoliv, co bylo právě na řadě, mohl si jít vyhřebelcovat přiděleného koně a konečně si zajezdit.
Potom bylo nutné své oře opět vyčistit, nově jim podestlat a nakrmit je. Velké jezdecké dobrodružství končilo důkladným zametením celého dvora. Než jsme s tím vším byli hotoví, obvykle jsme navzdory svačinám vyli hlady a smrděli hůř než ty stáje.
Čtěte také
Doma mě maminka hnala rovnou do sprchy a nachystala obrovskou večeři. Ach! Doteď nevím, co bylo v ten okamžik úžasnější.
To se pak opakovalo celý můj život, ať už šlo o sprchu po namáhavé práci, sportu nebo náročnějších výletech. Jen to jídlo si už obvykle dělám sama. Blaho horké vody se v mém životě pevně zakořenilo.
„Ale kde, stejně to nevydržíš a do té koupelny se vrátíš,“ prorokuje můj muž v případě, kdy večer usnu v křesle a obvyklý sprchovací rituál mi v tu chvíli přijde zbytečně namáhavý. Většinou se na něj zaškaredím, protože vím, že má pravdu. Nedá se nic dělat, musím si to přiznat - propadla jsem sprchoholismu!
Související
-
Dagmar Ruščáková: Zranitelní
Máme advent, blíží se Vánoce a nastává čas zranitelnosti. Není to překvapující, vždyť jde snad o jediné období roku, kdy existuje silné společensky podmíněné očekávání.
-
Dagmar Ruščáková: Stárnout s grácií
Dívala jsem se na obrázek krásné ženy v bílých plavkách, elegantně naaranžované na jakémsi kameni, a popuzeně četla titulek, který článek uváděl: „Jak stárnout s grácií.“
-
Dagmar Ruščáková: Předávání
Sedíme v prostoru za kulisami a snažíme se soustředit. Hrát v klubu znamená úžasný kontakt s diváky, ale zároveň velmi stísněnou scénu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
