Dagmar Ruščáková: Polévky jako od…
Když si občas vyrazím na expedici do supermarketu, nepřestávám se divit, jak úžasným marketinkovým trhákem je taková babička. Jak se na něco od jídla napíše „Babiččina“ nebo „Jako od babičky“, nejspíš se to prodá podstatně líp, než kdybyste tam napsali třeba „Jako od tchýně“. Zatím tedy odolává reklama na babiččiny zubní protézy nebo babiččiny brýle. Ale co není, může být!
Čtěte také
Přemýšlela jsem nad tím, proč se o tolik častěji používá „Od babičky“ než třeba „Od maminky“? O absenci tatínků nebo dědečků už ani nemluvím. Proč vlastně babičky vítězí?
Napadly mě hned dva důvody. Jednak jsme obecně k babičkám podstatně méně kritičtí než k vlastním rodičům. Za druhé - u babičky se jí většinou jinak. Těžko říct, jestli lépe, ale příjemněji určitě! Už jen proto, že babičky obvykle nemusejí vnoučatům od základu budovat jídelní návyky, takže rády vycházejí vstříc dětským chuťovým preferencím.
Kdo tedy musel dětem vysvětlit, slovy Terryho Pratchetta, že kečup není zelenina, dokonce ani to ztvrdlé kolem víčka ne? Maminky!
Čtěte také
U nás doma se to mamince povedlo. Polévky bývaly bohaté na suroviny i chutě. Uměla kořenit a byla přesvědčená, že je-li polévka grunt, měla by v ní - ve většině případů - stát lžíce. Jen hrachovky vařila tři základní rozdílné druhy, o dalších chuťových variantách nemluvíc!
Přemýšlela jsem o tom, jak si na polévkovém kolbišti vedu já. Od maminky jsem toho převzala hodně. Navíc jsem vždycky ráda experimentovala a dlouhodobý život v různém zahraničí mi rozšířil chuťové obzory. Rodina si zvykla a jen málokdy moje pokusy dostaly onen klasicky likvidační palec dolů.
Poslední dobou však mám trochu unavený pocit, že vařím pořád dokola jen to, co mají všichni rádi. Že bych zbabičkovatěla? Měla bych s tím něco udělat, nebo budu mít jednou na náhrobním kameni napsáno: „Babičko, prosím, udělej rajskou!“
Související
-
Dagmar Ruščáková: Od moravského vinaře
Dívám se na malý džbánek a pak na dědečka, který mi se zábleskem v očích nabízí jeho obsah k ochutnání. Prý burčák. Váhám, nevím pořádně o co jde. Pak se nechám přesvědčit.
-
Dagmar Ruščáková: Osobní kouzlo
„Ty jsi ale krásnej pejsek!" zajásala úplně cizí paní a po mém souhlasu si šla pomazlit našeho strašlivého vlčáka.
-
Dagmar Ruščáková: O důvěře
Jdu se psy známou cestou lesem a očima propátrávám okolí. A to přesto, že jsem v příměstském lese, kde díky většímu množství lidí a cyklistů na zvěř narazíme jen málokdy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
