„Ztracený“ hrad Vízmburk nebyl nikdy dobyt, ale cíleně pobořen. Po staletích povstal z prachu země

A jejich pokračovatelé ze Sdružení pro Vízmburk z něj zase udělali velké turistické lákadlo Královéhradeckého kraje. Jedním z nich je i současný správce hradu Lukáš Králík. Jaká je zatím letošní sezóna na Vízmburku? Jezdí turisté?
Sezóna je velmi úspěšná. Nás to až překvapilo, začali jsme na konci března víkendem okolo Velikonoc a původně jsme si mysleli, že tak ještě měsíc budeme mít klid. Ale krásné počasí nám udělalo čáru přes rozpočet a museli jsme v podstatě otevřít už v březnu. Od té doby máme víkendy poměrně dost našlapané.

Lukáš Bunny Králík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Letos si také můžeme připomenout velkou novinku, muzeum hradu Vízmburk v Úpici.
Přesně tak. Není to tedy vysloveně muzeum hradu Vízmburk, ale město Úpice má své muzeum a nám se podařilo v něm sehnat prostory, takže jsme stálou expozici hradu Vízmburk přesunuli do prostor muzeu, kde je přístupné pro všechny návštěvníky každý den. Je tam k vidění část artefaktů, které se podařilo při vykopávání hradu ze země najít.

Žena mi řekla, běž na hrad, tam ti bude líp. Nebyl jsem u rekonstrukce, přišel jsem k hotovému hradu a začal vymýšlet, co s ním dál.
Lukáš Králík, správce hradu Vízmburk

Kdy jste vy slyšel o Vízmburku poprvé?
Když jsem tam na kopci byl úplně poprvé, tak to bylo ještě předtím, než se toho chopilo Sdružení pro Vízmburk. Byl to takový výlet na starou zříceninu zakopanou někde v lese, která opravdu nebyla hezká a udržovaná. Později jsem se dostal ke středověkým šermířům, protože už tenkrát fungovaly na Vízmburku různé kulturní akce. Účastnil jsem se několika Vízmburských slavností v září.

Čtěte také

Hrad Vízmburk vstal po staletích „z mrtvých“. A chystá aplikaci, která vás zavede až do středověku

Potom jsem ale zase na dlouhé léta odešel, a když jsem se pak vrátil, tak to v podstatě byla náhoda, za kterou vděčím své manželce. Pracoval jsem totiž jako zdravotní bratr v trutnovské nemocnici, a když byl covid, tak to bylo samozřejmě hodně náročné. Zrovna tou dobou proběhla na Vízmburku velká rekonstrukce, která výrazně změnila vzhled památky. A sdružení začalo hledat nového správce. Sami pořádně nevěděli, co od toho očekávají, ale žena mi řekla, běž na hrad, tam ti bude líp. Tak jsem šel na hrad a je mi líp. Přesně tak. Já jsem tedy nebyl u onoho předělávání, obnovování a rekonstruování v posledních letech. Přišel jsem k hotovému hradu a začal vymýšlet, co s ním dál.

Jako správce hradu ale určitě o jeho historii musíte hodně vědět.
Středověká historie a vůbec středověk byl vždy mou velkou amatérskou vášní, takže jsem toho věděl hodně už z dřívějších dob. V podstatě víme, že prvním majitelem hradu byl Tas z Vízmburku. Uvažujeme nad tím, že i jeho otec už hrad nějakým způsobem budoval a to na popud krále Přemysla Otakara II. nebo potom jeho syna Václava II., kteří podnítili české šlechtice, aby začali osidlovat do té doby poměrně málo osídlené kraje České republiky.

Čtěte také

Nadšený ředitel školy ručil svým domem, aby pomohl zachránit „české Pompeje“, zříceninu Vízmburka

Tenkrát byl v našem kraji poměrně hustý nezalidněný les, ale už dokázali postavit velké hrady, který byly schopné sloužit jako takové zemské štíty. Tak hraniční les pozbyl svého významu a panovník Přemysl Otakar II. vyzval šlechtické rody, aby ta území osídlily a roztáhly trošku tu Českou republiku. Tak byl celý náš kraj osídlovaný až ve 13. století a Vízmburk je jedno z oněch pevnostních míst, které za tímto účelem vyrostlo.

Jak se pak ale stalo, že hrad na spoustu let doslova zmizel pod zemí? Říká se mu také české Pompeje.
On byl opravdu zasypán a stalo se to hlavně tím, jak ho zbořili. Hrad měl zajímavý osud, v podstatě nebyl nikdy dobyt, ale byl prodán a cíleně pobořen. Stalo se to po husitských válkách, když už byl relativně klid v našem pohraničí, na hradě sídlil pouze správce a z něj se stal takový loupeživý rytíř, když to trošku zjednoduším. Prostě dělal neplechu v okolí, což se nelíbilo především Polákům. Došlo k tomu, že takovým politickým tlakem byl majitel hradu přinucen jej prodat a aby se už nemohl stát nikdy sídlem loupeživého rytíře, tak ho prostě Poláci schválně zbořili.

A tu demolici provedli tak, že celý ten hrad strhli do jeho nádvoří. Tedy to, co tam máme dne k vidění, jsou zbytky zdiva, které zůstaly kompaktní, všechno nad nimi se rozsypalo a vytvořila se obrovská hromada. Protože vedle hradu bylo předhradí, kde uvažujeme nad tím, že to byl nějaký prvopočátek Havlovic. Odhadujeme, že v okamžiku, kdy došlo k zániku hradu, tak se podhradí, tedy Havlovice, odstěhovalo dolů do údolí k řece. A na kopci zůstala rozvalina, která postupně zarostla lesem a zanikla.

Čtěte také

České Pompeje, to je gotický hrad Vízmburk. Pohřbený v zemi byl znovu na světlo světa vyhrabán

Sdružení pro Vízmburk ovšem středověký hrad nad Havlovicemi zachránilo. Podařilo se jej nejen ze země vyhrabat, ale také postupně opravit, zrekonstruovat a hlavně zastřešit.
Ty střechy jsou hodně důležité. Celý hrad je postaven z bílého pískovce, což je snad nejhorší kámen na stavbu hradu a pořád se rozpadá. Takže pokud by nebyl zastřešen a opraven, tak by prostě postupem času zmizel. Ty střechy jsou ale provedeny tak, že mají být na první pohled jasně odlišitelné od středověkého hradu. Proto jsou z nerezové konstrukce a dřevěné, ploché, opravdu trčí nad celým hradem a chrání ho před deštěm.

V plánu máme vyvrtání studny a také rekonstrukci brány, která by uzavírala vstup do hradního areálu. Takže plány máme velké.
Lukáš Králík, správce hradu Vízmburk

Vy děláte na Vízmburku každý rok něco nového. Co se podařilo letos?
Snažíme se každý rok trošičku posunout. Letos na jaře jsme mohli odstartovat nabídku mobilní aplikace, kterou jsme nechali vyvinout. Ta umožňuje návštěvníkům virtuální prohlídku jak hrad vypadal, když stál. A mohou se díky ní také rozhlédnout na nádvoří okolo sebe. Dokonce se nám k tomu podařilo natočit několik 360stupňových videí z historie hradu. A pracujeme samozřejmě i na expozicích, které už na hradě máme. Rozrůstá se nám hradní kuchyně, kterou celkem často používáme, rozrůstá se i expozice středověkých zbraní a zbrojí. Ale to jsou všechno věci, na kterých pracujeme pomaličku stále.

Daří se rekonstruovat také sklepení, kde snad byla umístěna expozice práva útrpného?
Právo útrpné tam pořád máme. Sice není nijak doloženo na hradě Vízmburk, že by tam probíhalo fakticky ve středověku, ale je to taková běžná součást, kterou návštěvníci očekávají na hradě, tak tam musí být.

Čtěte také

Vízmburk zdobí po několika desítkách let nová střecha. Celý hrad tím získal úplně jinou dimenzi

Věž také máte, ale je taková malinká, ne?
Hradní věž je v současnosti malá, ale dříve byla mnohem větší. Nyní má nějakých 7 až 8 metrů, ale zachovalá je vlastně jen spodní třetina. Odhadujeme, že věž mohla mít výšku až 25 metrů.

Co nějaké letní akce? Určitě také na hradě budou.
U nás je živo celoročně. Začínáme hned na Nový rok, kdy děláme tradiční Tříkrálový výšlap na hrad. Potom také Velikonoce trávíme na hradě, dál pokračuje otvíráním hlavní sezóny, na začátku léta máme Hradní kulišárny, což je noční prohlídka s pohádkovými bytostmi. A teď nás čeká ještě Hradozámecká noc, ke které jsme se konečně letos přidali. Ta bude 24. srpna. A pak máme v půlce září Vízmburské slavnosti, to je taková naše největší oslava hradu. Na podzim ještě pořádáme řemeslné trhy a noční bludičkovou trasu pro pejskaře. Rok zakončujeme mikulášským peklíčkem v našich sklepeních.

Lukáš Bunny Králík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Už víte, co chcete dál udělat na Vízmburku? Co je potřeba?
Teď je potřeba trošku zlepšit zázemí turistům a vůbec našemu prodejnímu stánku. Dál nás čeká vyvrtání studny, abychom měli konečně na hradě tekoucí vodu, protože dosud si ji musíme dovážet a je to náročné. Pak nás čeká výměna stánku s občerstvením, ale ani samotný hrad nezůstane úplně stranou, v plánu máme přidat dřevěné dveře, zrekonstruovat a vytvořit bránu, která by uzavírala vstup do areálu. Takže plány máme velké.

Říká nikoliv loupeživý rytíř, ale správce hradu Vízmburk Lukáš Králík. Moc děkuji za návštěvu i za rozhovor.