České Pompeje, to je gotický hrad Vízmburk. Pohřbený v zemi byl znovu na světlo světa vyhrabán

9 fotografií

Jak se máte na začátku prázdnin a léta?
Dobře se máme, začátek prázdnin je v muzeích vždy taková šťastná doba, protože přicházejí i ti, kteří mají prázdniny, kteří si užívají dovolené. Nálada je báječná.

Mgr. Jana Nešněrová se synem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Proč má vlastně muzeum v Úpici jméno Julie Winterové Mezerové? Kdo to byl?
To je trošku složitější. Ona totiž je ta naše instituce taková podvojná. Je to Městské muzeum a Galerie Julie Winterové Mezerové. Julie Winterová Mezerová je naše úpická paní malířka. Kdybyste se v Úpici zeptali, tak ji opravdu bude každý znát jako paní malířku a významnou osobnost českého moderního výtvarného umění. Ona v podstatě svým životem obsáhla 20. století, narodila se na sklonku 19. století a zemřela v roce 1980. V současné době jsme nesmírně rádi, že se i odborná veřejnost k ní vrací, jako k fenoménu českého ženského výtvarného umění. Jsou výstavy, které mohu připomenout, chystali je kolegové a budou pravděpodobně chystat pokračování v Havlíčkově Brodě, Femme Fatale ženy osudové, ženy výtvarnice. A tam v první kapitole těchto výstav Julie Winterová Mezerová také figurovala. Bodejť by také ne, vždyť ona byla zakládající členkou Kruhu výtvarných umělkyň.

Muzeum v Úpici nese od počátku patinu Čapkovskou. Od svého vzniku to byla sbírka velice kvalitní.
Mgr. Jana Nešněrová, ředitelka Městského muzea a galerie Julie Winterové Mezerové v Úpici

Ona se do Úpice vracela, protože tam i zemřela.
Ona byla v Úpici vlastně doma. Na druhou stranu byla doma v Praze v Jaselské ulici. Jméno Mezerová má vyvdané po manželovi, vynikajícím puristickém architektovi, žákovi Josipa Plečnika. Podle jména ho možná posluchači úplně nezařadí, ale strašnické krematorium zná celá republika a to je jeho práce. To byl její manžel Alois Mezera. Manželství zůstalo bohužel bezdětné, oba to nesli poměrně těžce. Ale Julie už to ve druhé části svého života brala sportovně v tom smyslu, že vždy říkala, že se takto mohla věnovat naplno umělecké tvorbě. A zároveň se právě v té druhé polovině života po roce 1948, když se vracela do Úpice na letní v uvozovkách sezonu, zimu trávila v Praze ve svém ateliéru, tak se v Úpici profilovala jako patronka škol. Takže vlastně dětí kolem ní bylo pořád hodně.

Zřícenina hradu Vízmburk dostane finanční injekci 15 milionů. A zmizí i skoro 30 let staré lešení

• Upravit
• Smazat

Po několikaletém úsilí Sdružení pro Vízmburk se zřícenina hradu dočká výrazné obnovy. Podle místopředsedy Jaroslava Balcara se totiž podařilo získat dotaci ve výši přibližně 15 milionů korun. Jak se zřícenina změní, co bude nového a kdy bude oprava dokončena - to všechno zajímalo reportérku Janu Házovou a tak se do kopců nad Havlovicemi na Trutnovsku vypravila. 

A teď tedy muzeum. Jak vůbec v Úpici vzniklo a kdo stál u jeho zrodu?
Úpické muzeum má počátky velmi podobné kořenům většiny muzeí těchto městských sbírek. Samozřejmě je to vše spojeno s velkým projektem národopisné výstavy v roce 1895 v Praze. A protože my v Úpici máme vždy něco speciálního, tak muzeum nese od svého počátku patinu Čapkovskou. Protože to byl právě doktor Antonín Čapek, který v roce 1890 přišel s celou rodinou z Malých Svatoňovic do Úpice na pozici městského lékaře. On nadchnul úpické občany a patrioty k tomu, aby sebrali předměty každodenní potřeby, které svědčily o kultuře a tradici celého Podjestřebska, toho našeho kraje.

Zkrátka poskytli to, co měli doma.
Ale ne tak, že by si řekli dobře, tahle lžíce vypadá stará, tak tu vezmeme. Antonín Čapek a jeho spolupracovníci opravdu věděli, co hledají. Sebrali úžasné předměty, které na oné národopisné výstavě v Praze roku 1895 prezentovali a dostali na výstavě dvě ceny. Je tedy vidět, že od začátku byla ona sbírka velice kvalitní.

Po několikaletém úsilí Sdružení pro Vízmburk se zřícenina hradu dočká výrazné obnovy|foto: Jana Házová

Tak nám řekněte něco o expozicích, které tam máte?
Městské muzeum zve návštěvníky k národopisné expozici. Potom máme expozici věnovanou vyloženě rodině Čapkově a jejímu pobytu v Úpici. Dále návštěvníci mohou samozřejmě navštívit velkou speciální výstavu, kterou máme vždy na léto. Letos je to výstava věnovaná Říši loutek. A potom ti, kteří se nebojí, mohou sestoupit do sklepa a prohlédnout si architektonické prvky z gotického hradu Vízmburku.

V úpické dřevěnce uvidíte pivovod i dýmník. Je to dům s kořeny v 16. století, první zmínka o něm je z roku 1559.
Mgr. Jana Nešněrová, ředitelka Městského muzea a galerie Julie Winterové Mezerové v Úpici

Slyšel jsem, že se Vízmburku říkalo České Pompeje. Je to tak?
Je to tak, říká se mu České Pompeje proto, že je to hrad, který byl dlouhá staletí pohřbený v podstatě v kopci, sám byl zničený v roce 1457 po složité historii svého vývoje. A na světlo světa se dostal podruhé až prací doktora Antonína Hejmy a jeho žáků, kteří Vízmburk, ony Pompeje, vytěžili zpátky z kopce, ve kterém se hrad skrýval. Vyhrabali a odkryli pohřbený hrad.

9 fotografií

A co slavná úpická dřevěnka? Také patří k muzeu? Je to slavný dům, který prošel velkou rekonstrukcí. Je hodně starý, viďte?
Přesně tak, je to nejstarší dům v Úpici. Překrásný, architektonicky nesmírně hodnotný a hlavně je to dům, který má obrovského ducha. Dřevěnka je naše a my se o ni v muzeu staráme, zveme návštěvníky dovnitř na expozici, kterou jsme pojmenovali Jak se žilo na malém městě od sklepa po půdu. A opravdu všem od sklepa po půdu ukážeme, jak tento krásný dřevěný dům, dřevěnka nebo také dřevák po Úpicku, žil.

Po víc než deseti letech končí v Úpici opravy jedné z nejstarších budov na Trutnovsku

• Upravit
• Smazat

První oficiální zmínka o unikátní stavbě z neotesaných klád, tzv. Dřevěnky, je z roku 1559. Za její obnovu město i s pomocí nejrůznějších dotací zaplatilo víc než 18 milionů korun. Jednu z nejstarších budov na Trutnovsku jsme si ještě před jejím slavnostním otevřením prošli.

Co to je dýmník a pivovod? To musí zajímat všechny chlapy. A to vše v dřevěnce je.
Pivovod návštěvníci uvidí, respektive jeho úplný zbytek, ve sklepě. Protože dřevěnka, to je v Úpici synonymum přeslavné hospody. I Václav Havel chodil na dřevěnku, dokud tam hospoda ještě byla. Koneckonců obecní hospoda tam vznikla již v roce 1735. Takže to máme nějakých 250 let hospody.

A dýmník?
Dýmník, to je nesmírně zajímavý architektonický prvek. Ten uvidí návštěvníci ve druhém patře dřevěnky. Jedná se v podstatě o takový široký komín, který sbíral dým z původní černé kuchyně raně novověkých domů. Protože dřevěnka je dům, který má kořeny v 16. století, první zmínka o něm je z roku 1559. A když si představíme, jak černá kuchyně fungovala, zadýmená jizba v momentě, kdy se dýmník v domech objevuje, tak už jizba, onen prostor, který lidé sdíleli, není dýmný, ale polodýmný. A zachovaný dýmník, jako máme my, ten uvidíte málokde.

Dům č. p. 92 v Úpici, nazývaný Dřevěnka, je jedním z nejstarších a největších českých maloměstských dřevěných domů|foto: z Archivu Městského muzea a galerie JWM Úpice

Takže to byla v podstatě taková digestoř.
Vlastně ano. I svým tvarem. Až návštěvníci přijdou, uvidí takovou obří digestoř.

Dřevěnka je tedy z roku 1559?
V roce 1559 je první zmínka, kterou známe z trhových knih, kdy došlo k prodeji domu. To znamená, že už tam nějakou dobu musel být a musel být zavedený, když o něj měl někdo zájem.

Dům č. p. 92 v Úpici, nazývaný Dřevěnka, je jedním z nejstarších a největších českých maloměstských dřevěných domů|foto: z Archivu Městského muzea a galerie JWM Úpice

Je ještě vůbec někde ve východních Čechách v Královehradeckém kraji tak starý dům?
Máme takto staré objekty dva hned vedle sebe, druhý je vedle ve Rtyni v Podkrkonoší. Můžete tam vidět něco podobného, i když menšího. Musíme se pochlubit, jak je naše dřevěnka veliká. Každopádně, koho by to zajímalo, mám tady velké pozvání na poslední srpnové pondělí, kdy na dřevěnce ve starém lokále uvítáme pana prof. Škabradu, velkého odborníka na historickou architekturu, který bude se svými spolupracovníky prezentovat velkou knihu věnovanou nejstarším objektům Královéhradeckého kraje. Přijeďte.

Jakub Schmidt a Mgr. Jana Nešněrová se synem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Přijeďte nejen na dřevěnku, ale i do Muzea a Galerie Julie Winterové Mezerové. Protože to stojí za to. Moc děkuji Janě Nešněrové, ředitelce galerie a muzea v Úpici, že dnes přijela a opět nám o tom všem krásně vyprávěla.
Na shledanou, krásné léto, přijďte pobýt.