Změna stravovacích návyků vede od neolitu až k rozvoji celiakie, citlivosti na lepek, u více lidí

Doc. MUDr. Ilja Tachecí, Ph.D. z 2. interní gastroenterologické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové hovoří v naší radioporadně na téma: Celiakie.

Jak poznám, že trpím celiakií?

To je velice dobrá otázka. Já si myslím, že v naprosté většině případů nikoliv. Celiakie je opravdu takový chameleon. Je to onemocnění, které má různé projevy a různé intenzity. A ty projevy se dokonce mohou lišit i v závislosti na věku pacienta.

Taková klasická celiakie, jak si představujeme z filmů nebo z knížek, tedy nafouklé bříško, váhový úbytek, průjmy, zvracení, bolesti břicha, to je v současné době záležitost pouze malých dětí, řekněme, do tří let. A je spíš vzácnějším projevem.

V dospělosti se celiakie projevuje většinou symptomy, které nepocházejí z oblasti trávicího traktu. Třeba poruchou štítné žlázy či jater.
Doc. MUDr. Ilja Tachecí, Ph.D. z 2. interní gastroenterologické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové

Potom v pozdějším, už školním věku, začíná být celiakie maskovanější a projevuje se skupinou různých psychosomatických projevů. Ti školáci mohou neprospívat, mohou být podvyživení, mohou mít chudokrevnost. A v pubertě často dochází k falešnému zlepšení klinického stavu, přestože ti pacienti s nerozpoznanou celiakií nejsou léčeni. Většina obtíží může zcela vymizet.

Čtěte také

Celiakie je choroba chameleon a může se objevit v každém věku. Jak se liší od alergie na lepek?

A v dospělosti se potom s ní setkáváme my, gastroenterologové pro dospělé. Ve věku 20 až 40 let se potom celiakie projevuje v současné době většinou symptomy, které nepocházejí z oblasti trávicího traktu. Může se projevit například poruchou štítné žlázy, může se projevit poruchou jater nebo anémii z nedostatku železa. Může se projevit poškozením svalů, kloubů a kostí.

Čili diagnostika celiakie stává čím dál tím více obtížnější. Pak se často stává, že nemocní trpí dlouhou dobu ne úplně jasně vysvětlitelnými symptomy z různých odborností medicíny. Jsou opakovaně vyšetřování a k diagnóze celiakie se dospěje až s nějakým odstupem. Není výjimkou, že až po pěti nebo deseti letech.

Provádí se tedy vůbec diagnostika a preventivní činnost u vás na oddělení?

Čtěte také

Máme se lepku bát? Alergie na lepek a naopak trend dobrovolných „celiaků"

V souvislosti s epidemiologickou situací jsme bohužel byli opět nuceni do jisté míry omezit elektivní výkony, kam jistě patří i vyšetřování nemocných s celiakií. Soustřeďujeme se na nemocné s akutními, život ohrožujícími stavy a s těžkým onemocněním, jako je nádorové onemocnění.

Nicméně částečně ještě určitou diagnostiku, zvláště pokud ji lze provádět ambulantně a za dodržení určitých epidemiologických a hygienických opatření, provádíme. Ale objednávací doby se samozřejmě prodlužují. Lze čekat, že i po uplynutí této vlny covidu, budeme mít znovu trošku problém všechny nemocné, kteří se nám nahromadili, vyšetřit a adekvátně léčit.

Kde se vlastně tato nemoc vzala? Souvisí to i s naším životním stylem a modifikací potravin?

To je myslím velmi zajímavý příběh. Asi nemáme čas na celé jeho odvyprávění. Ale dá se říci, že v neolitu došlo k takové evoluci. Bavíme se o době zhruba před 10 000 lety, kdy člověk sběrač a lovec začal pěstovat obiloviny a začal měnit své stravovací návyky.

Čtěte také

Doba bezlepková. Bez pšeničné mouky se v kuchyni můžete obejít

A tato změna stravovacích návyků byla poměrně rychlá. Musíme si uvědomit, že od té doby uplynulo zhruba 300 generací, což zase není tak veliké číslo. A u některých jedinců, kteří mají nebo měli genetické predispozice k tomuto onemocnění, to vedlo k manifestaci celiakie.

Do toho ještě vstupují další věci, kdy nově šlechtěné odrůdy jsou stále s vyšším obsahem lepku, což samozřejmě situaci dále komplikuje. A také dochází ke změnám technologií při výrobě chleba, například takový ten dobrý kváskový chléb, který podléhal dlouhému kvašení a prokvašování, už téměř nikde neuvidíte.

Toto všechno vede k tomu, že změna stravovacích návyků, včetně změny složení obilovin a změny technologie výroby pečiva, vede k toxičtějším nebo rizikovějším pečivům. A některým střevům se to nelíbí.

Čtěte také

Pečeme bez lepku! Zkuste recepty na Vladčiny koláče, kváskový chleba i mléčné bulky

Lepek je, dá se říct, všude kolem nás. Komu je diagnostikována celiakie, tak je mu skutečně lepek natrvalo zapovězen?

To je trošičku složitější v tom, že s lepkem je sdružena celá řada různých chorob, nejen celiakie. Ale pokud se bavíme o celiakii, tedy autoimunitním onemocnění, které poškozuje tenké střevo a likviduje jeho funkci trávit a vstřebávat, tak v těchto případech je nutná celoživotní striktně bezlepková dieta.

Stopové prvky lepku ale objevíme ve většině potravin. Tedy vadí i tyto stopové prvky?

Aby byla potravina bezlepková, tak podle legislativy by měla mít méně než 20 mg lepku na kilogram. Jako stopové množství lepku označujeme množství menší než 50 mg na kilogram, a to se poměrně běžně deklaruje na mnoha potravinách.

Ilja Tachecí a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tyto potraviny by pacienti s bezlepkovou dietou samozřejmě měli přijímat s obezřetnosti. Ale je potřeba si uvědomit, že záleží i na množství konzumace těchto potravin. Sám příklad, pokud se budeme bavit o koření a nebude tam deklarováno stopové množství prvků, tak jistě 2 nebo 3 špetky ničemu nevadí. A celkové množství lepku, který člověk přijme, nebude dosahovat hodnot, které by byly pro něj rizikové.

Celou radioporadnu na téma celiakie s Doc. MUDr. Iljou Tachecím, Ph.D. si můžete poslechnout v našem audioarchivu.