Psycholog Jan Lašek: Samota je hezká věc, ale jen na chvíli. Za osamělost si ovšem často můžeme sami

S psychologem Janem Laškem zkoumáme, jak nalézt radost v kontaktu s lidmi a jak pocity osamělosti překonat. Pane docente, je zásadní rozdíl mezi samotou a osaměním?
Já si myslím, že samota je určitý okamžik, který dokonce můžeme i vyhledávat. Vezměte si to, že se člověk rozhodne, že ráno vstane a bude celý den brouzdat po lese a hledat houby. To je krásná samota. A budete si ji užívat, protože víte, že to není napořád, že to je jen dočasný stav, kdy se zklidníte, srovnáte si myšlenky nebo prostě a jednoduše neděláte nic.

Obecně si mezilidské vztahy zaslouží býti založeny a býti pěstovány. Pokud nejsou, tak se nemůžeme divit, že mizí.
Jan Lašek, psycholog

Protože i to bychom měli umět, nedělat nic. Kdežto osamění je už složitější, protože to je nedostatek sociálních vztahů nebo ty vztahy jsou pokrouceny tak, že člověk nemá chuť v nich pokračovat či setrvávat z tisíce důvodů. Obvykle velmi malicherných.

Čtěte také

Psycholog Lašek: Každá maličkost, která nás během dne potěší, je moc fajn. Nemusíme jich mít milion

Až se začneme hádat o to, kdo z nás poletí k Měsíci, bude to v pořádku. Ale hádáme se o daleko větší pitomosti. Čili potom může skutečně nastat určitý okamžik, kdy se člověk necítí dobře, kdy se životní pohoda vytratí a pak si s tím často nevíme rady.

Proč jsou svátky často nejkomplikovanějším obdobím pro samotáře?
Protože jsme si to z nich tak udělali. Jednak se podívejme kolem sebe, pomalu od půli července už máme Vánoce v komerci okolo sebe. A naopak máme z druhého konce potřebu říci, toto jsou svátky rodiny. Rodina se musí sejít, musí se mít všichni rádi, přitom si celý rok nezavoláte. Čili je to skutečně zvenčí zavlečený problém, protože osamělý člověk je osamělý celý rok.

Ve Velké Británii je dokonce ministerstvo osamělosti, takže je to opravdu čím dál větší problém.
Ano, je to čím dál větší problém. Člověk je společenským tvorem, to víme dávno, má potřebu být socializován a socializovat znamená žít s druhými. V určitých vazbách. Ale poněkud zapomínáme na to, že se ony vazby musí vytvořit a že se musí také každodenně udržovat, protože jinak atrofují, tedy uvadají.

Slovo kompromis chápeme často jako porážku, ale to není pravda. Kompromis je důkaz, že lidé myslí a zajímá je, co bude dál.
Jan Lašek, psycholog

A začínáme podezírat jeden druhého, kdo z toho vztahu chtěl víc vycouvat. Ovšem nemusí to být nutně jen partneři, může to být i kamarádský vztah, vazba mezi rodičem a dítětem a podobně. Obecně si mezilidské vztahy zaslouží býti založeny a býti pěstovány. Pokud nejsou, tak se nemůžeme divit, že mizí.

Čtěte také

Psycholog Lašek: Syndrom vyhoření přichází nenápadně, ničí však důsledně. Tělo nám vysílá signály

Je to tedy o kompromisech a životním balancování?
Slovo kompromis chápeme velmi často jako porážku, ale to není pravda. Kompromis je důkaz, že ti, kteří ho v uvozovkách spáchali, myslí a zajímá je, co bude.

Jaké jsou příznaky naznačující, že někdo trpí osamělostí?
Jednak jsou to vlastní prožitky. Jsme-li neustále v bdělém stavu, tak prožíváme bděle, pokud nejsme, tak si mozek prožívá sám. Ale v zásadě je to vždy takový signál. Já jsem k ničemu, mě nikdo nemá rád, nikdo se se mnou nebaví. Já bych tolik chtěl, ale jakmile to řeknu, tak už se to chtění trošičku rozpadá.

V zásadě jde o to, že ten prožitek je nepříjemný proto, že nemám komu sdělit, co v tom prožívání a chování vlastně mám. Je to vždy o nás. O našich myšlenkách a v hlavách, samozřejmě.

Samota je hezká věc, ovšem jen když trvá chvíli. Osamělost není hezká věc, ale hodně si za ni můžeme sami.

Jan Lašek a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celou radioporadnu s psychologem Janem Laškem na téma samota a její prožívání si můžete poslechnout v našem audioarchivu.