Vladimír Burjánek: Žákajda

15. září 2019

Nedělní káva

Dva týdny už žáci zahřívají školní lavice a někteří z nich možná už utržili zápis o nesprávném chování. Na obecné škole, bylo to možná tak ve čtvrté třídě, po páté jsme odcházeli do města, jsem ulovil kuriózní poznámku do žákovské knížky.

Jako malý rybář jsem přinesl do školy ukázat klukům, jak umím navázat háček na rybářský vlasec, jak jsme my říkali imitaci. Na připravený systém jsem bez problému ulovil přede mnou sedící spolužákyni Jizerskou. Popravdě mrskala se pěkně, když měla háček bodnutý ve svetříku a cukala s tím jako pořádná štika z naší řeky. Při vyučování bodal spolužákyni rybářským háčkem, napsala mi do žákajdy paní učitelka Horáčková s vyžádáním podpisu rodičů.

Doma jsem dostal svůj příděl

Musím uznat, že poznámka tohoto druhu je úplná slabota, proti současným zápisům. Posuďte sami. Ani se nezeptala a usnula. Bez dovolení demoluje zařízení tělocvičny. Bil paní učitelku ukazovátkem. Říká o mně, že jsem blbá. Dívá se na mě přes pravítko a pak se mi směje, že jsem zelená. Hází po učitelce kiwi. Když jsem odstartoval přespolní běh, utekl domů.

Škola, učitel, učitelka, učitelé, žáci, ilustrační snímek|foto: Profimedia

Není to ani tak k smíchu, spíš to vystihuje současné počínání některých oplégrů této doby. Jak řekl jeden pedagog., některé děti se chovají tak, jako by neměli rodiče a někteří rodiče se chovají tak, jako by neměli děti.

autoři: Vladimír Burjánek , baj